Z konopí můžeme vyrobit celou řadu přípravků pro zevní i vnitřní užívání, nebo ho vaporizovat či kouřit. Nejúčinnější léčbou je kombinace těchto způsobů, když se spojí účinky systémové, při nichž se léčivé látky dostanou do krevního oběhu, a zároveň se aplikují místně, aby se dostaly co nejblíže k postiženému místu. Také se mohou kombinovat, aby se potřebě léčby přizpůsobila délka nástupu účinků, protože ta je různě dlouhá u různých způsobů podání.
Látky obsažené v konopí jsou známé hlavně pro své účinky proti rakovině, křečím a zánětům, ale rovněž jsou velmi účinné proti různým druhům bolesti. Jde především o bolesti následkem zranění, zánětů, či o bolesti chronické, rakovinové, neuropatické, revmatické, artritické nebo migrény. Na různé druhy bolesti působí různé látky v konopí a proto je potřeba vybrat pro léčbu odrůdy s jejich správnou kombinací. A neméně důležité je vybrat správný způsob jejich podávání.
Zevní léčba
Zevně se používají masti, krémy či léčivé oleje vyráběné z méně potentních částí rostliny jako listy nebo trim (malé lístky, vyrůstající z palic květenství). Není v nich sice vysoká koncentrace kanabinoidů, ale kanabidiol se při zevní aplikaci vstřebává 10x lépe než THC. Tyto přípravky se používají nejen na poškozenou pokožku, ale léčí se s nimi i bolesti, rakovina kůže či nemocné žíly. Na masťový základ se používají tuky jako žlutá vazelína, vepřové plstní (vnitřní) sádlo, bambucké máslo, kokosový olej nebo jejich kombinace a konsistence masti se vylepšuje přidáním včelího vosku.
Pro některé účely se slabá koncentrace THC v mastech kompenzuje přidáním konopného výtažku či obohacených tuků. Účinky také zlepšují vonné pryskyřice jako kadidlo, myrha, mentol či kafr, případně i jiné byliny. Na silné bolesti do nich můžeme přidat 1-10 % DMSO, což je zdraví neškodná látka vyráběná ze dřeva, která umožní účinným látkám z konopí proniknout hlouběji do bolestivé tkáně a zlepší se tak jejich účinek. Má i svůj vlastní účinek proti bolestem kloubů a pro tento účel se používá ve veterinární medicíně. Těmito zevními přípravky se bolavá místa obvykle natírají na začátku léčby až 4x denně, po ztlumení bolesti už stačí jen 1-2x za den.
Vnitřní léčba
Vnitřně konopí podáváme orálně nebo rektálně v čípcích. Orálně se podává konopný prášek či výtažek spolknutím buď jen tak, nebo nadávkovaný v želatinových kapslích, ale to je způsob, při kterém se může projevovat silný psychoaktivní účinek, pokud výtažek obsahuje vyšší podíl THC. Je to způsobeno tzv. first pass effectem, což je přeměna THC na mnohonásobně víc omamný metabolit 11-OH-THC v játrech. Podobně účinkují polykané tinktury, mléko, máslo nebo koláčky z konopných palic či trimu. Vedle vysoké psychoaktivity mají tyto způsoby podání další nevýhodu v nízké biodostupnosti pro organismus – využije z nich nanejvýš 20 % účinných látek. Nástup účinků u polykaných přípravků bývá 30 minut až 2 hodiny a trvají 8 – 10 hodin.
Vhodnější způsob vnitřního užívání konopí, při kterém organismus lépe využije účinné látky, je sublinguální aplikace, při které se konopný přípravek kape pod jazyk jako olej nebo tinktura, nebo se rozprašuje na ústní sliznice jako konosprej nebo komerční přípravek Sativex. Biodostupost při takovém způsobu podání bývá až 60 %, účinek vydrží 6-8 hodin.
Dalším způsobem podávání přes sliznice je rektální aplikace konopného výtažku v čípku s biodostupností 60-70 % a podobným účinkem jako při polykání, čili 8 – 10 hodin. Důležité je nezavádět čípek příliš hluboko do konečníku (jen 3 cm hluboko), aby se účinné látky vstřebaly do krevního oběhu přes spodní žílu, která se vyhne játrům a nedojde tak k jejich degradaci při first pass efectu. Tento způsob podání je velmi výhodný při léčbě nemocí v pánevní oblasti a je také nejméně psychoaktivní.
Léčba inhalací
Vdechování odpařené konopné pryskyřice bývá spíše spojováno s rekreačním užíváním konopí, ale má své místo i v léčbě. Při tomto způsobu podání se účinné látky dostanou velmi rychle (během vteřin) do krevního oběhu a ve velmi silné koncentraci. Nastane strmý nárůst jejich obsahu v krvi, který však trvá jen krátkou dobu (2-3 hodiny) a pak opět rychle klesne.
Inhalace se může provádět nejlépe vaporizérem, což je přístroj, který zahřeje sušinu nebo výtažek na teplotu 180 – 200 stupňů Celsia a odpaří z ní účinné látky, aniž by došlo k jejímu hoření a tím i vzniku nežádoucích škodlivin. Biodostupnost při vaporizaci je 70 – 80 procent.
Pryskyřici je možno odpařit i při kouření v cigaretě (jointu) nebo v dýmce, ale zároveň s léčivými látkami při tom vdechujeme i ty škodlivé. Kouření vodní dýmky běžné škodliviny ve spalinách neodstraní – není o nic „zdravější“ než spalování v obyčejné dýmce. Biodostupnost při kouření konopí je pouze 10 – 40 procent.
Bushka Bryndová, 12. července 2016