Pree, 7. dubna 2005

http://www.hemp.cz/clanek.php?cid=196

Na našem i zahraničním internetu je možno vyhledat návody, jak si venku na sluníčku vypěstovat hezké kytky konopí, které nám na podzim dopřejí mnoho zážitků, a to jak s přáteli, tak i o samotě. Každý pěstitel má svůj způsob, mnozí ho i úzkostlivě tají. Recept, který zde popíšu, je založen na mé osobní zkušenosti. Jde o pěstování s co nejmenším použitím syntetické chemie. Pokud tedy vaše rostliny nenapadnou škůdci, tak v drogerii vůbec nemusíte utrácet.

Základem úspěchu je výběr dobrého místa. Hledejte taková zákoutí, kde co nejvíce svítí slunce, pokud možno po celý den. Doporučovány jsou jižní svahy v členitém terénu, v blízkosti vody ( nechcete se přece tahat s těžkou zálivkou ). Taky by místa měla být co nejméně vidět z okolí. Jak z důvodu možné krádeže úrody, tak z kvůli zabavení úrody nějakou aktivní represivní složkou našeho státu. Bohužel je v České republice pěstování konopí i pro vlastní potřebu stále klasifikováno jako trestný čin. Nejlepší je ovšem pěstovat kytičky doma na zahradě nebo na dvorku či za vysokou zdí, kam není z venčí vidět a kde jsou pod stálým dohledem zainteresované osoby. Z vlastní zkušenosti nedoporučuji místa v lese, kde je půda příliš kyselá. To ovšem neznamená, že konopí v lese neroste. Znám několik lidí, kteří se zabývají pěstováním v jehličnatých lesních lokalitách. Takové pěstování ovšem vyžaduje značné znalosti a zkušenosti, a je tedy pro začátečníka nevhodné.

Pokud už máte vyhlédnuté vhodné místo, můžete začít připravovat půdu. No, a na to je nejlepší čas právě v těchto dnech. Postupovat musí každý individuálně podle toho, kde se jeho políčko nachází. Následující příprava půdy pro pěstování je vhodná spíše pro lokality s horší zeminou. V případě, že sázíte do kvalitní půdy, stačí místo prostě porýt rýčem, rozbít větší hroudy zeminy a políčko uhrabat. Tímto zkypříte půdu a věřím tomu, že se vašim rostlinám povede dobře. V případě horšího podkladu radím vykopat po celé ploše sadby jámu cca 30 centimetrů do hloubky. Na dno potom rozprostřít asi sedmi až deseti centimetrovou vrstvu rozmělněného kravského hnoje. V praxi jsem vyzkoušel i kuřince, které ovšem nejsou asi tak bohaté na dusík, a proto je jich potřeba použít větší množství. Hnůj zasypte vrstvou písku asi 3 centimetry a následně vše zahrňte původní zeminou a důkladně udusejte. Zbylou hlínu sbalte sebou domů, protože se vám bude hodit pro přípravu sazenic. Nakonec políčko zalijeme vodou a necháme tři týdny až měsíc odpočinout. Hnůj v tomto období začne pracovat a uvolní potřebné živiny do okolní půdy. Důrazně varuji před sázením rostlin do takto čerstvě upraveného podkladu. Pro sazenice by to mohl být šok a nemusely by přežít.

V období, kdy bude políčko zpracovávat dusík z hnoje, si doma předpěstujeme sazeničky. Někteří pěstitelé sazenice nepoužívají a semena vysévají přímo do připravené zeminy. Toto je ovšem dosti riskantní, protože ne všechna semena jsou natolik silná, aby se ujala. Předpěstování nám zaručí možnost výběru těch nejsilnějších jedinců pro venkovní pěstování. Jako nejlepší nádoby pro sazenice se mi osvědčily kelímky od jogurtu, a to jak z hlediska finančního, tak z hlediska manipulace. Na jeden „květináček“ budeme potřebovat dva kelímky. Do horního, ve kterém bude následně zemina, zespoda prorazíme několik malých otvorů. Dělá se to proto, aby při zálivce mohla přebytečná voda v pohodě odtékat a zemina nebyla příliš mokrá. Abychom vytvořili mezi nádobami místo, vložíme do neperforovaného spodního kelímku menší kamínek, popřípadě kousek nějakého dřeva a až poté kelímek s otvory.

Teď si budeme muset vytvořit substrát pro sazenice. Smícháme dva díly hlíny z políčka se dvěma díly čistého písku a jedním dílem substrátu pro pokojové rostliny, který lze koupit kdekoli v zahradnických potřebách, popřípadě v některém z hypermarketů. Důkladně vše dohromady promícháme a můžeme začít plnit jogurtové květináčky tak do čtyřech pětin výšky. Substrát pečlivě udusáme. Tímto máme připraveno vše, abychom mohli začít samotný výsev naklíčených konopných semen.

O tom, jakým způsobem je nejlepší nechávat semena klíčit, probíhají mezi lidmi, co konopí pěstují, velice živé diskuze. Někteří nechávají semena nakličovat v teplem sterilizovaném písku, někteří v čisté vodě. Já užívám tradiční praxi s papírovým ubrouskem a podšálkem od hrníčku. Dříve se používala vata, tu ovšem tvoří drobná vlákna, která při manipulaci s naklíčeným semenem mohou poškodit klíček. Papírový ubrousek rozstřihneme na půlky, tak aby nám vznikl obdélník, který přehneme do tvaru čtverce. Ten pak namočíme do vody, aby úplně nasákl, a vložíme na připravený podšálek nebo misku. Na tento vlhký „polštářek“ umístíme semena. Od každé odrůdy konopí vypadají semínka jinak. Je rozšířený mýtus, že semena mají být co nejvíce tmavá, tygrovaná, o velikosti pěti milimetrů. Ano, některé odrůdy mají opravdu taková semínka, ale můžeme se setkat i s malými semeny velikosti tří milimetrů a šedé barvy. Kvalitu poznáme až po naklíčení, podle toho kolik se jich bude mít k životu.

Klíčení probíhá individuálně podle teploty prostředí a odrůdy. Pro většinu outdoorových (venkovních) modelů trvá někde mezi 30–50 hodinami. Toto ovšem nejsou čísla, která by byla závazná, a proto je potřeba klíčení stále sledovat. Důrazně upozorňuji na nutnost udržování stálé vlhkosti. Papírový ubrousek musí být po dobu klíčení stále vlhký a nesmíte jej nechat vyschnout. To by pak semena zaschla a zhynula. Jakmile semínko praskne a ukáže se klíček, ustřihneme kousek tvrdého kartónu a pomocí této jednoduché pomůcky semínko přemístíme do připraveného sazenicového květináčku tak, že do hlíny vytvoříme dolíček cca 1 centimetr hluboký a semínko do něj zasadíme. Potom už jen zahrneme zeminou a opatrně zalijeme. Upozorňuji, že semeno pouze zahrneme. Hlínu nad semenem netlačíme. Tímto bychom mohli základ budoucí rostliny poškodit. Jako zálivku používáme odstátou vodu. Ve velkých městech, kde nemá voda příliš dobrou kvalitu a obsahuje nežádoucí chemické látky jako chlór etc., je dobré odstátou vodu ještě prokysličit. Nejjednodušším způsobem je do nádoby k tomu určené zavést hadici provzdušňovače, který koupíte v kterékoli prodejně akvaristických potřeb. Je to ten přístroj, který akvarijním rybičkám dělá takové ty hezké bublinky. Chlór a jiné nežádoucí látky velice rychle vyprchají a voda je pak použitelná.

Květináčky postavíme na slunečné místo za okno a již jen čekáme na to, až se nám vyklubou na svět miminka.

V květináčích udržujeme stálou vlhkost. Obecně platí, že zemina musí být vlhká, ovšem ne mokrá. Je vhodné taky kytičky kropit mechanickým rozprašovačem. Pokud budeme rostlinky přelévat, mohly by nám začít plesnivět a to by nebylo dobře. Zemina, kterou máme namíchanou pro sazeničky, je uzpůsobena hlavně pro rozvoj kořenového systému mladých rostlin. Nečekejme tedy, že nám konopí v této fázi poroste do výšky. Na to bude mít dostatek času až venku. V období, kdy sazenička vytvoří páté patro lístků, vrcholek rostlinky ustřihneme. Na místech, kde je teď nevrchnější patro listů, se nám vytvoří vidlička, a z jednoho ustřihnutého vrcholku budou během několika dnů dva. To už ale bude pomalu čas sazeničky přesadit ven.

O přesazování, zastřihávání a větvení si povíme zase v příštím díle, kdy tyto činnosti začnou být aktuální.

Přeji Vám mnoho pěstitelských úspěchů v sezóně 2005.

ČLÁNEK BC. DAVIDA BARÁNKA, STUDENTA FSV UK

 David tento článek napsal poté, co jsme v roce 2001 společně navštívili přednášku profesora Zeillingera na Akademii věd.

Kvantová teorie popisuje svět neskutečně přesného řádu, ať už se jedná o elementární částice stotisíckrát menší než atom nebo o elektrický proud v supravodivých prstencích stomiliónkrát větších. Nejzákladnější vlastností je tzv. kvantizace: poznatek, že energie, rotace (spin) a další kvantity se vyskytují pouze v nespojitých (diskrétních) krocích v toku času (ach ten západní pohled). Další záhadou je pravděpodobnostní charakter tohoto jemněhmotného světa, jistě naprosto v rozporu s konvenčně popisovanou „objektivní“ neměnnou realitou všeobecně přijímané newtonovské fyziky. V kvantovém i běžně nazíraném světě si nikdy nemůžeme být jisti, pouze s nějakou pravděpodobností můžeme předvídat výskyt částice či jevu v časoprostoru. Aby toho nebylo málo, přistupuje k výše uvedenému ještě tzv. vlastnost spřaženosti – vlastnost dvou kvantových objektů či procesů býti nezávisle na prostoru silně a hluboce propojen (napojen, spojen, neoddělen ) a konečně princip superpozice: objekt může být zároveň jak tady tak tam, proud může v prstenci téci současně proti i po směru hodinových ručiček, kočka může být psem a pes kočkou, dokud se nepřesvědčíme měřením.

Fyzikové tak zneklidněně odvozují jednu filosofickou interpretaci za druhou: Kodaňská škola tvrdí, že výsledek experimentu může být odhalen jen tehdy, když kvantový systém inter-reaguje s laboratorní makro-aparaturou eliminující všechny vlivy až na jeden. Interpretace založená na teorii mnoha vesmírů zase trvá na vysvětlení, že výstup pokusu se objevuje současně v několika paralelních vesmírech, ale vzhledem k tomu, že naše měřidla zaujímají pouze jeden z nich, vnímáme jen jeden výsledek. A pokud dáváte přednost nejfrekventovanější, vlnové teorii, představte si, že každé částici je přiřazena nedetekovatelná „pilotní“ vlna řídící její pohyb po dokonale určitelné dráze. Dohromady existuje přes osm sofistikovaných teorií od vážených vědců, což způsobuje, že ani jedna není přesvědčující. (Slyšeli jste někdy o jin a jang? A o teorii spřaženosti? Rozšiřte si vědomí a čtěte dál!)

Zeilinger správně namítá, že než skutečně porozumíme kvantové teorii, musíme ji spojit s tím, co doposud víme a cítíme. Problém je v absenci základního principu této vědy. Vezměme například takovou termodynamiku: stačí dva axiomy – zákon zachování energie (o neexistenci perpetum mobile) a princip toku tepla směrem k chladnějším objektům. Když bylo slůvko energie vymyšleno, aby matematicky vyjádřilo zákonitosti vědy o šíření tepla, zdálo se podivným a těžko uchopitelným. Ve skutečnosti ani dnes nevíme, co energie vskutku je, slovo energie se přesto stalo srozumitelným termínem každodenní konverzace či třebas vládní politiky.

Speciální teorie relativity stojí také na dvou pilířích: na inercialitě (rámci) systému – „v uhánějícím mezikontinetálním letadle nemáte ponětí, jak rychle letíte“ – a na absolutní rychlosti světla – „rychlost světla z tohoto letadla je stejná jako z lodi plující po hladině Atlantiku“. Přestože je druhý předpoklad ne zrovna intuitivní, není těžké ho pochopit, resp. se přesvědčit na základě provedených experimentů. Všeobecná teorie relativity, tj. Einsteinova teorie gravitace, je založena na myšlence, že osoba padající volným pádem necítí svou hmotnost, tedy žádnou tíži, hmotnost tedy souvisí s rychlostí, tedy absolutní hmotnost v podobě energie s absolutní rychlostí světla. Nedává pochopitelně odpověď na otázku, jaké povahy je ta absolutní energie (obecná gravitace) či světlo. Stav beztíže se dá ovšem zakusit jen subjektivně (ad absurdum všechno), a tak je tedy vlastně obecná gravitace vírou v něco takového, jako je „všeobecná gravitace“, v skutku vlastně jen onou Vírou směřující individuum na Cestě k Poznání (přirozenou zvědavostí), kdy nakonec Prostor, Čas a Světlo splynou s individuem v Jedno, kapka ukápne zpět do moře, dojde k Osvícení bytosti nebo k dalšímu z nekonečných Velkých třesků.)

Zeilinger tedy navrhuje, aby i kvantová mechanika byla vystavěna stejným způsobem zavedením termínů, jež nepotřebují žádnou diskutabilní filosofii. Možná nepřekvapuje užití výrazů z oboru informaciologie. Žijeme ve věku informací, na nichž je založeno prakticky celé naše termitiště, ačkoliv doposud se koncept informace zatím nenápadně vznášel na pokraji fyziky.

Informace představuje abstraktní pomíjející myšlenku (informacion – jednotka informace s rigorózním vědeckým popisem vytvořeným na základě empiricky odpozorovaného způsobu chování a vlastností šíření). Udiveně jsme svědky, jak západní věda nevědomky, doslova „znovu objevuje Ameriku“, zatímco slepá víra „stádečka“ založená na jediném životě a „lineární“ realitě v praxi konzumuje poslední zbytky „přirozeného“ na naší milované Zemičce. Je už dávno duchem východní filosofie zjeveno, že vlastně nic neexistuje kromě nekonečné všudypřítomné rotace dvou prasil jin a jang není tanečníků, je jen nekonečný tanec. Použití čisté abstrakce fyziky na této (těžce představitelné) imaginární úrovni kvantového světa současně s „vyhýbáním se filosofování“ je do nebe volající ironií, co jiné než abstrakci se dá použít na samém „dně“ konvenčně vnímatelné části našeho vesmíru, kde byly „objeveny“ nevyskytující se konkrétní objekty, jejich „objektivní“ vztahy a s neurčitostí předpověditelné „objektivní“ stavy.

„Člověk západní“ konečně nutně odčiňuje tento metafyzický krok stranou od konkrétního zpět směrem k abstraktnímu. Je to logický krok a selhání filosofických základů současné doby. Můžeme si tak koupit knihu „Bůh chce, abyste byli bohatí“ doporučenou v časopise Euro, magazínu o chtění, tj. dost možná sarkasticky řečeno o umělém (antropogenním) všeobecném gravitačním poli peněz, jež se místo poznání povahy toho pravého podařilo vytvořit – Newton se o povaze gravitace odmítl vyjádřit – či řekněme o objektu ega jako produktu novověkého subjekt-objekového paradigmatu a puritánské funkční morálky, nahrazující renesanční nauku o analogii a koncept mikrokosmu-makrokosmu.

Je jen megaironií osudu a terraješitností euroamerické civilizace, že „si na to musí přijít sama“, že za to, že neprohlédne tyto s prominutím teistické kecy (Bůh chce, aby …) odvracející víru ven a nutně ji venku objektivně definující jako spásu pro všechny (příslibem) od někdy na věčné časy, způsobující obrovské utrpení individua zapříčiněné pouze nejrozšířenějším špatným konceptem reality a nepochopenou morálkou (miluj a buď milován), zdánlivým západním výkladem „jedinečné“ evoluce lidské civilizace nabírající stále děsivější prapodivnou podobu projektovanou do našich myslí stále a stále kvalitněji bálem celebrit před padesátihertzovým oltářem o všeobecné gravitaci a s žebříkem „vzhůru do pekel“. Ať už se nám subjektivně jeví Systém jakkoliv, lisujeme se samozřejmě sami svou vlastní ozvěnou, obklopujeme se zdáním – toto jsme my, toto jsem já. Akce, reakce. Když už i kvantová mechanika potvrzuje, že není nic jen jedna základní myšlenka, bit, že není „zde“ ani „tam“, není „teď“, existuje také zdání „bude“ a lpění na „bylo“, trvání na já-minulost, na já-zrak, na já-počitek, na hají, papu, kaku a sexu pod Sluníčkem. Není v pravdě co vlastnit, za co bojovat, na co být hrdý, pro co Žít, vyjma této moudré soustředěnosti Mysli umožňující neustálé Pravé jednání plynoucí z vlastního vyčištěného srdce v podobě nepodmíněné tedy čisté Lásky ke všemu existujícímu včetně Babylonu, v níž výhradně spočívá Osvobození. Buďte silní, stateční a na sebe spravedliví, vše ostatní je cesta do otroctví a setrvávání v omylu!

To, čemu říkáme realita, vzniká až poté z otázky „co to je realita“ a z odpovědi, kterou dostáváme (zdání kauzality při podlehnutí klamu času). Atom informace je bit. Experiment je otázkou přírodě (přirozenosti) a dá se vždy rozložit na elementární ano-ne otázky. Zeilingerův konceptuální skok spočívá ve ztotožnění bitů se stavebními kameny materiálního světa, jež nazývá elementárními systémy, přičemž elementárním systémem je rotace (spin) elektronu. (A je to tu! Jen kdyby netrval na zhmotnění do podoby elektronu – ach jo, kdo jim to řekne, že jsme všichni jenom spin.)

Spin částice má podle měření výhradně stavy „nahoru“ nebo „dolů“. Můžete si samozřejmě zvolit jakoukoliv osu, ale jakmile tak provedete, výsledkem mohou být pouze tyto hodnoty. Je to jako permanentně roztočená káča, o které můžete zjistit pouze směr rotace. Ať už se na ni díváte přímo či do naprosto čistého ideálního zrcadla, nedozvíte se nic kromě toho, že se může točit dvěma směry. Tyto stavy se dají označit ano/ne či moderně 1/0.

Změříme-li spin elektronu řekněme podél vertikální osy (pojmenujme ji „z“), zjistíme například, že ukazuje nahoru (elektron obíhá různě zmateně po povrchu koule – sféře – takže ať se podíváme odkudkoliv, promítne se jeho pohyb na kružnici po které obíhá dvěma směry. Jestli si to dobře pamatuju, přiložíme-li ruku jako když stopujeme tak, aby zahnuté prsty ukazovaly směr oběhu, palec pak ukazuje směr spinu – vektor oběhu). Protože byl potřeba jen jeden bit informace k tomuto konstatování, na ostatní dvě horizontální osy „x“ a „y“ nám nezbývá žádný bit, abychom předpověděli spin. Ten může být tedy zcela náhodný. Když pak přeměříme spin některé zbývající osy, výsledek je fifty-fifty pravděpodobnost obou směrů – čirá náhoda nezávisle u obou zbývajících os! Této fundamentální nahodilosti se říká Heisenbergův princip nejistoty.

Zeilinger svůj systém dále rozšiřuje tvrzením, že N systémů obsahuje N bitů informace. Toho je potřeba k pochopení spřaženosti dvou elektronů – jejich spiny nejdou popsat jeden bez druhého. Dva bity informace pro tento pár znamenají například „spin osy z je paralelní“ a „spin osy y anti-paralelní“. To ale pořád nic neříká o směru spinu jednoho elektronu. Změříme-li pak tedy v tomto příkladě spin prvního elektronu podél osy z, okamžitě je spin druhého elektronu osy z paralelní (stejný), a to nezávisle na prostoru a čase!!! Tento pokus se uskutečnil na vzdálenost 360ti metrů a pracuje se na několika kilometrech.

S využitím spřaženosti dvou elektronů Zeilingerův tým sestrojil systém s dokonalou enkrypcí (až na lidský faktor, že ano). Z jednoho koherentního zdroje se vysílají elektrony v páru, každý ale jiným směrem. Náhodně se vygeneruje libovolný klíč a ten se přičte ke každému bitu zprávy. Jakmile Bob analyzuje proud elektronů a zjistí spin některé osy, uloží si tuto informaci. V ten samý okamžik Bobovy analýzy, Alice na svém detektoru uvidí spin svého spřaženého proudu. Skrz standardní počítačovou síť se poté pošlou oběma informace o přesném okamžiku (nanosekundy) analýzy každého bitu zprávy (a každé osy). Po určení osy je nutné výsledek případně invertovat, aby se zjistilo, zda-li jednička byla použita pro paralelní či antiparalelní spřaženost a respektive. Nakonec si oba vyberou z malé předpřipravené sub-sady náhodných klíčů o velké délce, aby zjistili který z nich byl použit a eliminovali chybky v přenosu (tak 5 %) a zjistili celou zprávu (jsme na poli pravděpodobnosti). Výhodou je, že jakmile by někdo chtěl analyzovat jeden z paprsků, systém začne produkovat naprosto náhodné bity, zastíněním by se zrušila spřaženost. V jistém smyslu je tak klíč ke zprávě bez zpoždění teleportován.

Takový systém, všeobecnější, než by se zdálo, popisuje všechny doposud známé kvantum-mechanické experimenty. Zeilinger se otázce „co je to elementární systém?“ vyhýbá a místo toho se ptá „co může být o elementárním systému řečeno?“. A odpovídá „elementární systém nese jen jeden bit informace“. (Bravo!)

Zní to neškodně, ale důsledky jsou dech-beroucí. Za prve se zdá, že celý svět je kvantován (kvantizace: žádné dva jevy nemohou nastat současně). To by ovšem byl vesmír jeden jediný světelně rychlý DSP čip vašeho CD přehrávače s constant bit-rate, chroustající každičkou událost bit po bitu. To je stejná myšlenková konstrukce. K tomuto mylnému závěru lze dojít, chceme-li si nevědomky ponechal brýle mámení „exaktní vědy“. Podobným demagogiím nesmíme podlehnout! Zeilinger správně vyvozuje, že svět se zdá kvantizován, protože informace o něm je kvantizována v čase. Ani pokud bude existovat lidským mozkem vynalezený a hlavně vnímatelný přístroj, který by v nadsvětelném okamžiku vše změřil současně, zároveň v momentu „předtím“ by ještě výsledek v nadsvětelném okamžiku vyplivnul a člověk by si ho v prvním z těchto tří okamžiků uvědomil „předem“, byl by v ten okamžik buď spálen zkratem vlastního biohardwaru-ega nebo osvícen bleskem, záleží jaký spin by si „vybral“.

Není rychlost, jen rytmus, puls, míček skáče v míčku. A až ten stroj bude vynalezen, byl by to přístroj na osvícení nebo umrtvení, individuální přepínač. Je klidně možné, že si To na sebe vymyslíme až tak „virtuálně“, že by mohl člověk vnímat nadsvětelné okamžiky a cestovat v čase. Zatím To stále čas žere něčím silně nepříjemným, na hony daleko od Nirvány, takže za „pravděpodobnou kvalitu“ tohoto vědeckého přístroje se neručí. Spíše jen Babylon zmatení roste. Mobilizace. Nikdo si není jistej. Pokryto. Paegas Go’es to Oscar! Možná to bude jen dokonalý urychlovač vytvářející neškodnou iluzi se schránkou pro tělo. Na druhou stranu já jsem úplně blbej a nejde mi věřit.

Možná, že za použití neurochirurgie tak za 50 let bude opravdu na Zemi vymyšlen simulátor, jakási zajímavá iluze odlesku, kapsy světla, rozptýlená mobilní propast do tmy, přístrojem lokalizovatelný mobilní kousek antihmoty pro osobní připojení na síť; možná nás osvobozující, možná existující prostě v konkrétní budově někde v zábavním centru formou full-motion E-TVprogramTM poskytovatele obsahu šířící signál po sdílené celulární síti sítí i s ostatními umělými „žijícími“ AI-programy

Snad jako dobrá věc, prostředek k přežití času v hibernaci, než přejde „klimaticky“ nevhodná doba pro člověka na Zemi. Snad jako zatraceně zlá věc, beroucí nakonec vše. Nicméně na konečnou technologii tohoto virtuálního matrixu si budeme muset počkat. Může jít o biblického Strážce tmy, třeba na bázi anti-hmotového urychlovače, nanokrystalických emulzních systémů umělé inteligence, naklonované vlastní kryoschránky či skafandru s vnějším servisem a s neuronem napíchnutým počítačem s piko-technologií, která by v této supra- mikro- nano- piko- ultra- high biologické úrovni vysílala highest- program v dnešním smyslu slova- hmotné tělo (či snad opravdu umožňovala pobyt v dalších neprozkoumaných sektorech/ realitách našeho vesmíru), nebo třeba v podobě aplikace uměle sekvencovaných virů se speciální detekční funkcí molekul zúčastňujících se chemických procesů v buňce infikujících konkrétní neurony v individuálním mozku, umělý vlnově řízený na dálku s totálně projektujícími se hotovými útvary myšlenek „v kterémkoliv čase/ dimenzi“ do příslušných oblastí mozku.

Ne, ne, ne. To se jen bortí náš západní pohled na svět v důsledku šířících se negativních rušivých rezonancí a počitků v ulicích civilizovaného Babylonu. Dnes je tedy stále jasné, že vše se děje synchronně v jediném Super-Teď a čas je náš biologický prohlédnutelný sebeklam či, pokud jsme technooptimisté, dočasné omezení, jež se nutně stane tím omezením, pastičkou, bude-li vynalezena, tvrdím. Věřím, že ať už existuje nebo si usmyslíme vyrobit jakékoliv zařízení, zaznamenávající svůj výsledek a předávající našim biologickým smyslům ve zdání „před“, ego- sami- sebe usvědčující v omylu a časově poté uvědomen jako úsudek, bude maximálně fungovat zase jen v Teď a bude stále platit, že osvícení zůstanou Osvícení, a zbloudilci budou dále bloudit, naše Cesty budou nepřerušeny.

A realita odpovídá: „Na-Štěstí“ lze smysly vyřadit ze hry a dojít při dobré přípravě k Pravému Osvícení už v tomto životě za podmínky bezbřehého „milování- láska- milování“ a správným užitím silné dávky přirozených „zařízení“ typu psylocibinu, meskalinu, kyseliny lysergové, meditací (neustálou uvědoměle moudrou pozorností během každičké činnosti), Vírou (neutuchající), rozhovorem srdce se srdcem, orgasmem, předáním dharmy a roucha (pikantní způsob, přijde-li za vámi náhodou mnich a sdělí vám, že jste osvíceni), někomu stačí kvalitně zahulit a někdo se narodil na Střeše světa a zvládnul to v osmi. Klíče tedy máte milí psychonauti už teď. Přirozeně fungují a nezapomeňte na nejdůležitější věc, a tj. správný setting, času je stále míň, v dálce to běsní, nikdo tam nesmí, zdá se už jdou- jdou- železným- prutem- pást- naši- krev- ze- Slunce- minulou- a překvapiví budou.

Bushka Bryndová, 18. března 2005

Úspěšným lobováním u amerických zákonodárců se podařilo udělat z užívání marihuany symbol morálního úpadku a zlozvyk vedoucí k závislosti na tvrdých drogách. Díky neznalosti široké veřejnosti se nakonec průmyslníkům a jejich politickým spojencům podpořených médii a filmovým průmyslem Hollywoodu podařilo v roce 1937 prosadit prohibici konopí…

Od té doby je tedy konopí ve Spojených státech zakázané – ovšem s jednou jedinou výjimkou, jíž bylo období druhé světové války. Zdroje přírodních vláken dovážených z Asie tehdy odřízli Japonci a Amerika potřebovala vyrobit velké množství uniforem pro své vojáky. Vláda tedy v roce 1942 zahájila velkou kampaň na podporu pěstování konopí pod heslem „Konopím k vítězství“ (Hemp for Victory). V té době byl dokonce vyroben i stejnojmenný osvětový film o pěstování této plodiny určený americkým farmářům.
Po válce vláda konopí opět zakázala a snažila se na tuto nemilou epizodu zapomenout. Poté co se po mnoha dalších desetiletích díky hnutí hippies opětovně probudil zájem veřejnosti o konopí, americká vláda se dokonce pokoušela zapírat, že podobný film byl vůbec kdy natočen. Lež má však krátké nohy a ani tato daleko nedoběhla! V archivech se nalezla kopie řečeného filmu a vláda nakonec musela své tvrzení stáhnout a připustit, že se tak skutečně stalo.

Konopí má pro laika až neuvěřitelný potenciál průmyslového využití. Většina lidí má povědomí o technickém využití konopí jen jako textilního vlákna, případně koudele. Někteří si možná ještě vzpomenou na olej z konopných semen, který se používá jako rozpouštědlo a složka při výrobě barev a laků. Milovníci historie by mohli poukázat na skutečnost, že díky konopným plachtám a provazům se rozvinula lodní doprava, která umožnila objevení nových kontinentů.
Vždyť i Kolumbovy lodi byly ošaceny konopím, které se používalo kvůli jeho úžasné odolnosti vůči mořské vodě. A znalci historie textilu si určitě vzpomenou, že první džíny značky Levi Strauss byly vyrobené z konopí, protože je nosili zlatokopové, kteří při rýžování zlata trávili většinu dne skoro až po pás ve vodě a konopí bylo jediným materiálem, který se při podobném zacházení záhy nerozpadl.

Historie zaznamenala ještě jeden dnes již téměř zapomenutý pokus o průmyslové využití konopí, který je spojen s významným jménem rozvoje automobilového průmyslu, a to se samotným Henry Fordem. Málokdo ví, že zapalovací cívky v jeho modelu Fordu T z roku 1915 byly vyrobené z rostlinného plastu s obsahem konopného vlákna. V pozdějších letech pak dokonce představil prototyp automobilu, který byl až na nosný rám vyrobený z rostlinných umělých hmot a poháněný rostlinným palivem s příměsí konopného oleje.

Forda velmi zajímala možnost vyrábět tyto plasty ze zemědělských plodin, aby se nalezlo využití pro zemědělské přebytky, které tehdy stejně jako v dnešní době představovaly vážný ekonomický problém. Po celá desetiletí financoval výzkum těchto hmot, ale nakonec se i on sklonil před prohibicí konopí a vývoj v tomto ekologicky slibném směru se zastavil. Zachovala se alespoň fotografie zachycující slavného výrobce automobilů, jak se marně pokouší sekyrou rozbít své super-odolné rostlinné auto.

Konopí je rostlina s celou řadu využití i v mnoha dnešních průmyslových odvětvích. Představuje konkurenci nejen pro celou řadu výrobků z ropy, zejména umělá vlákna a plasty, ale uplatní se i v kosmetice, potravinářském průmyslu, stavebních materiálech a v řadě dalších produktů z oblasti běžného spotřebního zboží. Dnešní oděvní textily z konopných vláken smíšených s bavlnou nebo hedvábím mají výrazně vyšší kvalitu než většina látek z jiných běžně používaných materiálů. Konopí se také výborně osvědčilo pro výrobu celé řady technických tkanin, které se vyznačují velkou pevností a odolností proti povětrnostním vlivům.

V dnešní době, kdy se prakticky celý svět shoduje na nezbytné nutnosti snížení emisí skleníkových plynů, vystupuje stále více do popředí role konopí jako obnovitelného zdroje energie. Dá se totiž využít jako biomasa s výhřevností srovnatelnou s hnědým uhlím. Při hoření se z ní neuvolňují žádné nebezpečné látky jako síra nebo jiné zplodiny typické pro fosilní paliva. Při spalování biomasy se sice také uvolňuje CO2, ale bilance kysličníku uhličitého v atmosféře zůstává v podstatě vyrovnána. Na rozdíl od fosilních paliv, které konečně nejsou ničím jiným než rostlinnými a biologickými usazeninami z dávných dob, biomasa neotvírá žádnou „ekologickou konzervu“, protože vzniká v současné době. Při spalování biomasy je tedy CO2 z ovzduší odčerpáván vegetací rostlin, které ji vytvářejí.

Zásoby fosilních paliv jsou omezené a nebude trvat více než několik desetiletí nebo v lepším případě pár set let, než při současném rytmu spotřeby lidstvu úplně dojdou. Přitom se dají využívat pro daleko vhodnější a přínosnější účely, než jakým je jejich spalování za účelem získání energie. Výzkum v oblasti využití konopí jde mílovými kroky kupředu a již je zřejmé, že většina produktů vyráběných z fosilních paliv by se jím dala nahradit. Pokud by se lidstvo vydalo touto cestou a začalo jako základnu průmyslové výroby využívat konopí místo fosilních paliv, zachovalo by ložiska těchto vzácných zdrojů i pro další generace a napomohlo by řešení současné hrozby nepříznivého klimatického vývoje.

Bushka Bryndová, 16. března 2005

Lidé konopí užívají již od pradávna a pěstují či sbírají tyto rostliny, které volně rostou v přírodě po téměř celé zeměkouli. Většinou starých kultur bylo konopí považované za dar od Boha a uctívaly je jako posvátné. Úzkou vazbu mezi konopím a lidstvem nakonec dokazuje i přítomnost mechanismů regulujících působení konopí na lidský mozek, které se vyvinuly během vývoje člověka…

Konopí se možná zasloužilo i o vznik tak zásadně důležitého prvku civilizace lidstva, jakým je zemědělství. Je totiž velmi pravděpodobné, že konopí bylo úplně první pěstovanou plodinou v dávných lidských sídlištích. Naznačily to výzkumy zabývající se životem afrických Pygmejů, primitivního kmene žijícího v prvobytně pospolném zřízení, které je považované za společenství na nejnižším stupni civilizačního vývoje. Pygmejové kouří konopí, aby se posílili, než se vydají na lov, který je vedle sběru plodů a kořínků jejich jedinou obživou. Neznají totiž ani to nejprimitivnější zemědělství, neboť tak daleko se ve svém vývoji nedostali. Vlastně to není tak úplně pravda, protože jednu jedinou rostlinu přece jen u svých chýší s láskou pěstují. A tou je právě konopí!

Prvním historickým dokladem o používání konopí v lékařství je herbář, který byl napsán za vlády čínského císaře Šen-nunga před 5000 lety. Po tisíce let byla tato rostlina používaná v orientální medicíně pro své léčebné a relaxační účinky a její požívání často tvořilo součást náboženských obřadů. Medicinální použití konopí bylo rozšířené i v západní civilizaci a prakticky až do jeho zákazu ve 20. století se hojně využívalo jak v oficiálním lékařství, tak i v lidovém léčitelství.

V Evropě inkvizice zakázala konopí již ve 12. století a zařadila je do kategorie čarodějného býlí, kam spadaly i halucinogenní houby. Ačkoliv se konopí všude hojně pěstovalo jako hospodářská plodina, jeho kouření bylo nadále považováno za smrtelný zločin čarodějnictví, za nějž se obvykle trestalo upálením. Katolická církev nehleděla svolnějším okem ani na léčebné použití konopí a nejedna babka bylinkářka, která úspěšně léčila celý kraj svými čistě přírodními přípravky, skončila na hranici jako čarodějka. Na zákaz těžce doplatila i známá historická postava, Johanka z Arku, která byla inkvizicí obviněna z užívání čarodějných bylin, aby slyšela své „hlasy“. Netřeba snad ani dodávat, že na předním místě v tomto výčtu zakázaných bylinek figurovalo právě konopí. Démonizace a zákazy konopí v moderních dějinách však pocházejí až z minulého století a mají co dělat spíše s ekonomickými a politickými zájmy než s jeho účinky.

Zájem na vyřazení konopí z trhu měli především mocní američtí průmyslníci v čele s chemickým koncernem Du Pont a tiskovým magnátem Hearstem, který na počátku první světové války investoval do obrovských výměr lesů, protože předvídal vzestup nákladů novin, k němuž dojde během války. Své zájmy chránila ale i jiná průmyslová odvětví v čele s farmaceutickým průmyslem, jenž v době zákazu konopí patentoval barbituráty, které by jím bývalo možné z části nahradit.

Poválečná poptávka po papíru skutečně silně vzrostla, ale v té době byl již vynalezen dekortikátor, stroj na zpracování konopí, který mohl tento problém vyřešit a naprosto změnit směr technologického vývoje naší civilizace. Vynálezce, německý přistěhovalec Georg W. Schlichten, si jej dal v USA patentovat již v roce 1916. Dekortikátor měl znamenat naprostou revoluci v efektivitě zpracování konopí pro technické účely. Schlichten věděl velmi dobře ze svého rodného Německa, jak negativní dopad má kácení velkých ploch lesů na krajinu a její přirozené funkce. Děsil se nenasytnosti papírenského průmyslu, který používá cenné dřevo rostoucí po celá dlouhá desetiletí, zatímco věděl, že by bylo možné tuto surovinu nahradit jednoletou zemědělskou plodinou – konopím. Z dnešního pohledu by se o Schlichtenovi dalo říct, že byl na svou dobu velmi osvícený a jasnozřivý ekolog.

Jeho stroj sestával jen ze dvou řad těžkých různě drážkovaných válců a hřebenů, jimiž se konopné stonky lámaly a zbavovaly pazdeří. Z jedné strany se do dekortikátoru vkládaly suché konopné stonky, které nepotřebovaly žádné předchozí zpracování, a na druhém konci ze stroje vycházel pramen surového konopného vlákna připraveného ke zpracování v textilním průmyslu. Při zpracování konopí Schlichtenovým dekortikátorem se nemusela používat voda a celý proces zabral jen několik minut.

Vlákno z dekortikátoru bylo podle svědectví Schlichtenových současníků neuvěřitelně kvalitní a jeho parametry předčily všechna tehdejší konopná vlákna. Konopí se tehdy zpracovávalo ručně a vlákno se z něj získávalo metodami náročnými na čas, pracovní sílu i na spotřebu vody pro máčení stonků. Byla to právě náročnost zpracování, která v těchto časech, klíčových pro nasměrování technologického vývoje naší civilizace, bránila rozšířenějšímu používání konopí jako průmyslové suroviny. Schlichtenův vynález však tuto překážku plně odstranil a kdyby se tehdy americkým průmyslníkům nepodařilo prosadit zákaz pěstování konopí, tak bychom dnes možná nemuseli řešit problémy spojené s hrozbou klimatických změn.

Vynálezci se však nepodařilo sehnat potřebné financování průmyslové výroby dekortikátoru, jeho plně funkční a vyzkoušený prototyp shořel v požáru, a Schlichten nakonec zemřel naprosto zruinovaný. Jeho vynález upadl do zapomnění, ale v polovině třicátých let jej oživili jeho následovníci, a tak se dekortikátor opět ocitl na scéně. Pro průmyslové kruhy začal představovat skutečně vážné nebezpečí, protože jeho masové rozšíření by zvrátilo tehdy již vzrůstající orientaci na ropné produkty. Není to žádná náhoda, že zákaz pěstování a užívání konopí byl v USA uzákoněn právě v době, kdy mocný chemický koncern Du Pont vyvinul první umělá vlákna vyráběná z ropy a potřeboval je prosadit na trhu.

Úspěšným lobováním u amerických zákonodárců se výše zmíněným průmyslovým magnátům podařilo udělat z užívání marihuany symbol morálního úpadku a zlozvyk vedoucí k závislosti na tvrdých drogách. Americká veřejnost byla vystavena této lživé kampani, aniž by vůbec tušila, že ta proklínaná mexická marihuana není vlastně nic jiného než jejich dobře známé konopí, které se tehdy pěstovalo po celých Spojených státech. Díky této neznalosti široké veřejnosti se nakonec průmyslníkům a jejich politickým spojencům podpořených médii a filmovým průmyslem Hollywoodu podařilo v roce 1937 prosadit prohibici konopí, jíž také na dlouhá desetiletí skončily veškeré pokusy o obnovení výroby Schlichtenova geniálního vynálezu.

Bushka Bryndová, 24. října 2005

Pěstování psychoaktivního konopí nemusí být vždy motivováno jen využíváním jeho omamných účinků. Vedle farmakologického využití tohoto „zakázaného“ druhu je přírodní konopí obsahující více než 0,2% THC vhodné i pro výrobu vzácného, vysoce kvalitního esenciálního oleje bez obsahu THC (THC=0,00%).

Výroba konopného esenciálního oleje

Tento silně aromatický olej s výraznými terapeutickými účinky se vyrábí parní destilací ze zdravých a zralých samičích rostlin s minimálním obsahem semene. Čím vyšší obsah pryskyřice a nižší obsah semen má výchozí surovina, tím výnosnější je produkce esenciálního oleje.

Extrakce esenciálního oleje z konopí se provádí podobně jako u jiných rostlin. Konopí se vloží do nádoby a prohání se jím pára, která z něj uvolní aromatické molekuly. Ty jsou unášeny párou a ve vodním chladícím systému se zkondenzují do kapalné formy. Následně se provede oddělení vodní složky od oleje na základě jejich rozdílné hustoty a specifické váhy.

Konopný esenciální olej obsahuje asi stovku dosud identifikovaných složek (většinou mono a sesquiterpénů). Velký vliv na kvalitu oleje má i to, jestli byla výchozí surovina čerstvě sklizená nebo suchá.

Technické konopí není pro účel výroby esenciálních olejů vhodné, protože nemá dostatečný obsah aromatických složek, není dostatečně šťavnaté. Tento nedostatek je ostatně pochopitelný, protože bylo vyšlechtěné pro vlákno či semeno a nikoliv pro své aroma. Další překážkou je vysoký obsah semene v často hermafroditních odrůdách technického konopí. Přítomnost semen ve výchozí surovině je nevhodná z toho důvodu, že tuk z nich extrahuje THC obsažené v konopí a je unášen parou společně s aromatickými složkami. Esenciální olej s byť mizivým obsahem THC je pak na některých trzích (včetně USA) neprodejný a snižuje se tím rentabilita výroby.

Využití konopného esenciálního oleje

Esenciální olej se v dnešní době používá jako aromatická přísada ve stovkách potravinářských výrobků – od ice-tea, přesnídávkových tyčinek až po pilulky proti kašli. Čím dál tím rozšířenější je i konopné pivo různých značek. Není na tom ostatně nic divného, protože v minulosti se při výrobě piva v mnoha zemích tradičně používalo konopí místo chmele.

Konopný esenciální olej si již našel místo i jako přísada do parfémů – jednak jako nová vůně, ale rovněž jako skvělý stabilizátor aromatických složek. Esenciální olej z konopí je spolu s olejem z konopných semen také velmi ceněný v přírodní kosmetice. Nejenže výrobkům dodává příjemnou vůni, ale má i protizánětlivý účinek a napomáhá zajizvování lézí vlasové pokožky, podporuje růst vlasů a zesiluje relaxační efekt vlasových masáží.

Směs esenciálního oleje s konopným olejem získávaným ze semen se využívá i pro léčení některých nemocí v alternativní medicíně včetně homeopatie. Změkčuje suchou kůži a napomáhá zajizvení lézí vzniklých v důsledku některých kožních nemocí. Užívá se pro masáže s relaxačním a protizánětlivým účinkem a pomáhá při svalové únavě, křečích, paraplegii a fantomové bolesti po amputaci.

Esenciální olej také podporuje odhleňování dýchacího systému a bronchodilataci (rozšíření průdušek), a zároveň působí jako ochrana proti tuberkulóze. V inhalacích se osvědčil i proti astmatu. Rozpuštěný v nápoji nebo podaný na kostce cukru má antibiotické účinky a působí proti zánětům zažívacího traktu. Čistý nebo zředěný esenciální olej je rovněž velmi účinným prostředkem proti lupence a mykózám.

Konopný esenciální olej se také s oblibou používá v aromaterapii pro své zklidňující a relaxační účinky i pro svůj kompenzující stimulační efekt působící proti nerovnovážným stavům v organismu.

Tento esenciální olej byl objeven teprve před krátkou dobou a není o něm dosud mnoho dostupných informací. V současnosti je předmětem usilovného bádání mnoha vědeckých týmů, takže se v blízké budoucnosti dají čekat nové objevy.

Vysoce kvalitní esenciální olej bez obsahu THC vyrábí z psychoaktivního konopí společnost Chanvre-Info ve Švýcarsku. Můžete si jej objednat na stránkách Cannabis Helvetica.