Respekt, Petr Třešňák, 26.4.2010, zdroj: Newton Drogy – Media monitoring.
Už pár let se všude mluví o tom, že marihuana má kromě omamných schopností také řadu léčebných účinků.
Je tady ale jeden nelehký rébus: jak dostat ostře sledované konopí bezpečně k pacientům, kteří ho nutně potřebují.
„Lupénka, roztroušená skleróza, cukrovka, astma, onkologické bolesti, nechutenství, hojící se rány,“ zasypává Dušan Dvořák posluchače zaplněné učebny na pražském Žižkově dlouhým seznamem diagnóz. Příjemný opálený čtyřicátník vysvětluje, že na všechny tyto choroby pomáhá rostlina, se kterou on sám v posledních letech spojil nejen svůj profesní život, ale kvůli níž dokonce riskuje osobní svobodu. „Věřím, že bychom položili na lopatky i prasečí chřipku,“ dodává přesvědčeně Dvořák a zhruba třicítka posluchačů mu bez námitek visí na rtech.
Jsme na semináři Konopné akademie, kde se zájemci dozvídají nejen teoretický základ o léčebných účincích a využití marihuany, ale osvojí si i základy pěstování a zkušený chemik je naučí, jak z rostliny extrahovat léčivé přípravky. Už dnes na trhu najdeme spoustu mastí a olejů, které obsahují konopí, jenže s nulovým obsahem omamné látky (THC). Dnešní návštěvníci ovšem dorazili na Žižkov právě kvůli této složce – jen „pravá“ marihuana, jejíž pěstování ve větším množství je (stejně jako distribuce) zakázáno, totiž podle moderních výzkumů dokáže léčit vážnější diagnózy.
Tak nesourodou skupinku, která Dvořákovi a jeho kolegům naslouchá, by člověk pohledal. Jsou tu staří muži a ženy, jejichž bledé tváře a opatrná chůze prozrazují vážné zdravotní problémy. Třicátník na ježka – zkušený pěstitel konopí, jenž nováčky zásobuje praktickými zahrádkářskými tipy. Mladé dívky, jejichž vytříbené oblečení boří stereotyp o milovníkovi marihuany coby věrném posluchači reggae. Z diskuse vyplývá, že většinou pečují o těžce nemocné rodiče nebo prarodiče a hledají způsob, jak jim ulevit.
Charismatický vedoucí semináře je zakladatel sdružení Konopí je lék, někdejší chartista, psychoterapeut, odborník na závislosti a sociální pracovník. Loni v srpnu mu policie na chalupě u Olomouce zabavila 300 kilogramů rostlin marihuany, kterou pěstoval pro nemocné pacienty, a momentálně mu hrozí pětileté vězení. Uvolněná atmosféra semináře ale nenaznačuje, že by se hlavní český propagátor legalizace konopí pro léčebné účely nechal zastrašit. „Stát zakazuje těžce nemocným lidem, aby si na zahrádce vypěstovali rostlinu, která jim může pomoci. A s tím já se nesmířím, takže teď v květnu znovu sázím,“ říká v předsálí zapáleně muž, který v posledních letech rozdal nemocným desítky, možná stovky kilogramů zákonem zakázané marihuany. „Pověsím na kytky jména pacientů, pro které rostou, ať si zkusí policie přijít.“
Kdo je tady pacient
Konopím lidstvo léčilo neduhy odpradávna. V první polovině 20. století se ovšem objevil zádrhel. Rozmáhající se užívání marihuany coby rekreační drogy vyděsilo úřady a nastoupily zákazy. Popření léčebných účinků se stalo součástí represivní strategie, americké federální právo například marihuanu dodnes řadí do nejnebezpečnější kategorie narkotik a její zdravotní využití tak popírá. Ve stejné zemi přitom probíhá rozsáhlý výzkum potvrzující léčebný potenciál marihuany a čtrnáct amerických států zavedlo systém, jak si nemocní lidé zařazení v registrech „konopných pacientů“ mohou bylinu legálně opatřit.
Na co tedy konopí pomáhá? Není to jednoznačné. Aktivisté jako Dušan Dvořák přesvědčeně líčí cannabis málem jako všelék a mluví o úspěších při léčbě rakoviny, skeptici naopak zdůrazňují, že seriózní data účinek potvrzují pouze v případě několika diagnóz. Jisté je, že marihuana zmírňuje bolest, svalové spasmy, nechutenství a zvracení u pacientů s AIDS nebo rakovinou a pomáhá léčit zelený zákal. Pravděpodobně pomáhá také v případě roztroušené sklerózy, Alzheimerovy choroby, posttraumatického syndromu, některých kožních chorob a několika dalších diagnóz.
Sílící důkazy o léčebných benefitech konopí přinesly kromě nové naděje pacientům koncem minulého století také jeden praktický problém. Mezitím se totiž s uvolněním drogové politiky v některých státech rozmohlo komerční pěstování marihuany s využitím chemikálií a umělého osvětlení. Obsah THC se radikálně zvýšil, nejsilnější „modely“ dnes i milovníci konopí označují jako drogu, s níž je nutné nakládat obezřetně, a politici i úřady opět zbystřili.
Otázka je jasná. Jak umožnit konzumaci THC nemocným, kteří tuto látku potřebují, a zároveň zabránit zneužívání? „Dostupnost léčebného konopí a legalizace marihuany jsou dvě zcela odlišné věci,“ zdůrazňuje český národní protidrogový koordinátor Kamil Kalina, „tu první plně podporuji, v druhém případě jsem proti.“
Najít dobrý systém pro distribuci léčebného konopí není snadné a je nutno počítat s tím, že vše může začít žít svým životem. Například průkopnický americký stát Kalifornie, který navzdory federálnímu „ne“ marihuanu pro léčebné účely v roce 1996 legalizoval, se po čtrnácti letech praxe dostal do situace, kdy hustá síť soukromých výdejen konopí zjevně zásobuje nejen nemocné, ale i rekreační kuřáky konopí. Získat kartičku s nápisem „Medical Marijuana Patient“ není podle amerických médií příliš těžké, stačí si například svému praktikovi postěžovat na chronické bolesti hlavy.
Jiná věc je, zda taková situace něčemu škodí. Vypadá to, že spíš ne. Podle průzkumů se počet kuřáků konopí nezvýšil, jen ti stávající (vedle skutečných pacientů) přešli od pouličních dealerů pod křídla zdravotní sítě, kde mají větší záruku kvality a platí nižší cenu. Černý trh se výrazně zmenšil. A ostatně po ruce jsou i mnohem přísnější modely, například v Izraeli výrobu, distribuci konopí i výběr pacientů velmi přísně kontroluje stát.
Nic mi nevrátili
„Nevzal byste panu Dvořákovi do Prahy tohle konopí? Pro mě je moc slabé.“ Nacpaný pytlík, který hubený muž staví v kuchyni rodinného domu v Kolíně na stůl, váží alespoň kilo. Úvahy o etických pravidlech žurnalistiky a trestní sazbě za držení omamných látek jdou po chvilce váhání stranou a pytlík mizí v novinářském batohu. Petr Kodym je totiž člověk, kterému je těžké odepřít pomoc. A také muž, který dokonale poznal, jak to vypadá, když při léčbě konopím nefunguje žádný systém. Jako v Česku.
Před sedmi lety onemocněl rakovinou konečníku a jeho přístup k léčbě by asi mnozí považovali za nezodpovědný. Vystudovaný matematik odmítl operaci nádoru, ozařování i chemoterapii. Léčil se výhradně alternativní medicínou, ovšem nepříliš úspěšně. Dnes váží 45 kilo, má boční vývod stolice, trpí chronickou únavou a má silné bolesti zad, které musí tlumit opiáty. V lékařských záznamech stojí, že jeho stav je neléčitelný.
Na možnosti léčby konopím narazil během pátrání po alternativních metodách a na své zahradě rostliny poprvé vysadil předloni. Polovinu mu zničil soused, se kterým má Kodymova rodina špatné vztahy, zbytek ale těžce nemocného pacienta přesvědčil, že rostlina jeho stavu rozhodně svědčí. „Vrací mi chuť k jídlu a tlumí bolesti,“ vypočítává devětatřicetiletý invalidní důchodce přínos zeleného prášku, jehož silice vdechuje pomocí vaporizéru. „A je tu ještě jedna důležitá věc. Když vidíte, jak se vám tělo rozpadá zaživa, zažíváte hrozné deprese, které zdraví rozhodně nepomáhají. Konopí mě uvolňuje a tím tělu umožňuje, aby se samo léčilo.“
Pan Kodym věří, že silné extrakty z konopí dokážou rakovinu i léčit (což je jeden z alternativních, vědou zatím nepotvrzených názorů), a loni proto vysadil dalších deset rostlin, aby měl materiál na výrobu zázračné tinktury. Jenže tentokrát ho soused rovnou udal a rostliny sklidili kolínští strážníci. Policie se nakonec rozhodla jeho případ kvalifikovat pouze jako přestupek (pokutu mu odpustili ze zdravotních a sociálních důvodů). Úřady se v tomto případě mohou opřít o rozhodnutí Nejvyššího soudu, který před dvěma lety rozhodl, že pěstovat konopí pro léčbu není trestný čin. V české praxi ale tento precedens není závazný a zjistit, jak se naplňuje, není snadné. Čeští soudci jsou v případě marihuany vyhlášení především svou nevypočitatelností.
„O to nejdůležitější jsem každopádně přišel, rostliny mi nevrátili,“ vzpomíná na setkání se státem vyhublý muž, který je v tuto chvíli závislý na dodávkách konopí od Dušana Dvořáka. Nové rostliny už ale na jaře znovu zasel a nevraživý soused mezitím zemřel, takže sklizeň by mohla být letos lepší.
Pozor na něj
Zpráva, že v olomoucké vazbě se oběsil dospívající mladík, kterého policie sebrala za to, že měl u sebe pár gramů konopí. Muž po úraze, který ho oslovil v létě u rybníka s dotazem, zda se jeho problémy se svalovou ztuhlostí nedají léčit konopím. To jsou momenty, které na konci 90. let Dušana Dvořáka přivedly k rozhodnutí, že s nezákonností léčebného konopí je třeba něco dělat. Dvořák, který podle svých přátel oplývá nápady a buldočí energií, postupně navzdory zákonům vybudoval systém, který nemocným pomáhá dostat se ke kýženému konopí. Dnes má v databázi téměř dvě stovky pacientů s doporučením od lékaře, kterým pomáhá marihuanu buď obstarat, nebo zpracovat jejich vlastní na kýžené léčebné preparáty (běžné kouření je málo účinné a navíc škodí zdraví), lobbuje u úředníků a politiků a pořádá benefiční koncerty. Jeho web www.konopijelek. cz získal loni cenu za nejlepší zdravotní službu občanům, trestně stíhanému muži ji předával osobně premiér Fischer.
Léta prožitá na hraně zákona v ostrých soubojích se státem ovšem zároveň poznamenala Dvořákův komunikační styl. Jeho výroky se hemží politickými mafiány a teoriemi o spiknutí farmaceutických firem. Žaloby, které konopný bojovník podal na své oponenty, posluchač za chvíli přestane počítat. „Mám Dušana Dvořáka moc rád a vážím si toho, co dělá,“ říká národní protidrogový koordinátor Kamil Kalina, „ale lidé jako on jsou v současné chvíli spíš překážkou toho, aby se léčebné konopí stalo dostupným. Je pokládán za aktivistu a ministerstvo zdravotnictví aktivistům nevyhoví. Věci se dají dopředu až ve chvíli, kdy se za léčebné konopí postaví lékaři.“
Marihuana už není v české medicíně sprostým slovem, nedávný seminář v Poslanecké sněmovně o léčebných účincích konopí zaštítil děkan 1. lékařské fakulty a Dvořákova kartotéka dokládá, že své pacienty mu posílají i přednostové klinik. Navenek jsou ale lékaři opatrní. Prezident lékařské komory Milan Kubek loni na žádost jednoho pacienta svolal tři odborné komise (psychiatrickou, paliativní a farmakologickou), aby daly dohromady oficiální stanovisko ke konopí. Ve srovnání s nadějemi, které do zelené rostliny vkládají třeba američtí doktoři, zní český verdikt vlažně: konopí má podle něj efekt pouze coby tišící prostředek a navíc skrývá rizika, protože může spouštět psychózy.
„Moji pacienti se mi občas svěří, že užívají konopí, a rozhodně jim to nevymlouvám,“ říká primářka hospice v Litoměřicích Marie Goldmannová, „konopí je bezesporu léčivé, ale má nevýhodu v tom, že nejsme schopni definovat množství účinné látky v konkrétní rostlině.“ Budoucnost podle ní patří spíše průmyslově vyráběným lékům s obsahem účinných kanabinoidů. „V medicíně také používáme morfium, a ne domácí šťávu z nezralých makovic.“ Státní ústav pro kontrolu léčiv zatím neeviduje
žádný registrovaný preparát s obsahem aktivních látek z konopí ani žádost o registraci. Podle jeho ředitele Martina Beneše však nedávno zařadil – na žádost bývalého ministra Tomáše Julínka – aktivní látku marihuany do tzv. lékopisu, jinými slovy otevřel přípravkům s ní cestu na český trh. Farmaceutická cesta, která v praxi předpokládá jen drobnou reformu protidrogové politiky a malá rizika zneužití surové rostliny, vypadá sice v českých podmínkách schůdněji než legalizace domácího pěstování, ale zásadně se příčí konopným aktivistům. „Proč máme draze kupovat něco, co si každý může levně vypěstovat sám na zahrádce?“ zlobí se Dušan Dvořák.
Průmyslové preparáty s obsahem kanabinoidů lze zatím spočítat na prstech jedné ruky, dostupné jsou omezenému počtu pacientů v Německu, Kanadě nebo USA. Zkušenosti s užíváním navíc odhalily překvapivou věc: výrobky z lékárny pomáhají pacientům významně méně než zahradní produkce. Vypadá to, že mýty opředená rostlina se zatím nehodlá nechat farmaceutickým průmyslem spoutat tak snadno.
Vládní cena za publicistické dílo zaměřené na problematiku zdravotního postižení udělená premiérem Fišerem za webové stránky odborné společnosti Konopí je lék, na jejichž tvorbě jsem se významně podílela. Stránky najdete na: http://www.konopijelek.cz/