Úspěšným lobováním u amerických zákonodárců se podařilo udělat z užívání marihuany symbol morálního úpadku a zlozvyk vedoucí k závislosti na tvrdých drogách. Díky neznalosti široké veřejnosti se nakonec průmyslníkům a jejich politickým spojencům podpořených médii a filmovým průmyslem Hollywoodu podařilo v roce 1937 prosadit prohibici konopí…
Od té doby je tedy konopí ve Spojených státech zakázané – ovšem s jednou jedinou výjimkou, jíž bylo období druhé světové války. Zdroje přírodních vláken dovážených z Asie tehdy odřízli Japonci a Amerika potřebovala vyrobit velké množství uniforem pro své vojáky. Vláda tedy v roce 1942 zahájila velkou kampaň na podporu pěstování konopí pod heslem „Konopím k vítězství“ (Hemp for Victory). V té době byl dokonce vyroben i stejnojmenný osvětový film o pěstování této plodiny určený americkým farmářům.
Po válce vláda konopí opět zakázala a snažila se na tuto nemilou epizodu zapomenout. Poté co se po mnoha dalších desetiletích díky hnutí hippies opětovně probudil zájem veřejnosti o konopí, americká vláda se dokonce pokoušela zapírat, že podobný film byl vůbec kdy natočen. Lež má však krátké nohy a ani tato daleko nedoběhla! V archivech se nalezla kopie řečeného filmu a vláda nakonec musela své tvrzení stáhnout a připustit, že se tak skutečně stalo.
Konopí má pro laika až neuvěřitelný potenciál průmyslového využití. Většina lidí má povědomí o technickém využití konopí jen jako textilního vlákna, případně koudele. Někteří si možná ještě vzpomenou na olej z konopných semen, který se používá jako rozpouštědlo a složka při výrobě barev a laků. Milovníci historie by mohli poukázat na skutečnost, že díky konopným plachtám a provazům se rozvinula lodní doprava, která umožnila objevení nových kontinentů.
Vždyť i Kolumbovy lodi byly ošaceny konopím, které se používalo kvůli jeho úžasné odolnosti vůči mořské vodě. A znalci historie textilu si určitě vzpomenou, že první džíny značky Levi Strauss byly vyrobené z konopí, protože je nosili zlatokopové, kteří při rýžování zlata trávili většinu dne skoro až po pás ve vodě a konopí bylo jediným materiálem, který se při podobném zacházení záhy nerozpadl.
Historie zaznamenala ještě jeden dnes již téměř zapomenutý pokus o průmyslové využití konopí, který je spojen s významným jménem rozvoje automobilového průmyslu, a to se samotným Henry Fordem. Málokdo ví, že zapalovací cívky v jeho modelu Fordu T z roku 1915 byly vyrobené z rostlinného plastu s obsahem konopného vlákna. V pozdějších letech pak dokonce představil prototyp automobilu, který byl až na nosný rám vyrobený z rostlinných umělých hmot a poháněný rostlinným palivem s příměsí konopného oleje.
Forda velmi zajímala možnost vyrábět tyto plasty ze zemědělských plodin, aby se nalezlo využití pro zemědělské přebytky, které tehdy stejně jako v dnešní době představovaly vážný ekonomický problém. Po celá desetiletí financoval výzkum těchto hmot, ale nakonec se i on sklonil před prohibicí konopí a vývoj v tomto ekologicky slibném směru se zastavil. Zachovala se alespoň fotografie zachycující slavného výrobce automobilů, jak se marně pokouší sekyrou rozbít své super-odolné rostlinné auto.
Konopí je rostlina s celou řadu využití i v mnoha dnešních průmyslových odvětvích. Představuje konkurenci nejen pro celou řadu výrobků z ropy, zejména umělá vlákna a plasty, ale uplatní se i v kosmetice, potravinářském průmyslu, stavebních materiálech a v řadě dalších produktů z oblasti běžného spotřebního zboží. Dnešní oděvní textily z konopných vláken smíšených s bavlnou nebo hedvábím mají výrazně vyšší kvalitu než většina látek z jiných běžně používaných materiálů. Konopí se také výborně osvědčilo pro výrobu celé řady technických tkanin, které se vyznačují velkou pevností a odolností proti povětrnostním vlivům.
V dnešní době, kdy se prakticky celý svět shoduje na nezbytné nutnosti snížení emisí skleníkových plynů, vystupuje stále více do popředí role konopí jako obnovitelného zdroje energie. Dá se totiž využít jako biomasa s výhřevností srovnatelnou s hnědým uhlím. Při hoření se z ní neuvolňují žádné nebezpečné látky jako síra nebo jiné zplodiny typické pro fosilní paliva. Při spalování biomasy se sice také uvolňuje CO2, ale bilance kysličníku uhličitého v atmosféře zůstává v podstatě vyrovnána. Na rozdíl od fosilních paliv, které konečně nejsou ničím jiným než rostlinnými a biologickými usazeninami z dávných dob, biomasa neotvírá žádnou „ekologickou konzervu“, protože vzniká v současné době. Při spalování biomasy je tedy CO2 z ovzduší odčerpáván vegetací rostlin, které ji vytvářejí.
Zásoby fosilních paliv jsou omezené a nebude trvat více než několik desetiletí nebo v lepším případě pár set let, než při současném rytmu spotřeby lidstvu úplně dojdou. Přitom se dají využívat pro daleko vhodnější a přínosnější účely, než jakým je jejich spalování za účelem získání energie. Výzkum v oblasti využití konopí jde mílovými kroky kupředu a již je zřejmé, že většina produktů vyráběných z fosilních paliv by se jím dala nahradit. Pokud by se lidstvo vydalo touto cestou a začalo jako základnu průmyslové výroby využívat konopí místo fosilních paliv, zachovalo by ložiska těchto vzácných zdrojů i pro další generace a napomohlo by řešení současné hrozby nepříznivého klimatického vývoje.
Lidé konopí užívají již od pradávna a pěstují či sbírají tyto rostliny, které volně rostou v přírodě po téměř celé zeměkouli. Většinou starých kultur bylo konopí považované za dar od Boha a uctívaly je jako posvátné. Úzkou vazbu mezi konopím a lidstvem nakonec dokazuje i přítomnost mechanismů regulujících působení konopí na lidský mozek, které se vyvinuly během vývoje člověka…
Konopí se možná zasloužilo i o vznik tak zásadně důležitého prvku civilizace lidstva, jakým je zemědělství. Je totiž velmi pravděpodobné, že konopí bylo úplně první pěstovanou plodinou v dávných lidských sídlištích. Naznačily to výzkumy zabývající se životem afrických Pygmejů, primitivního kmene žijícího v prvobytně pospolném zřízení, které je považované za společenství na nejnižším stupni civilizačního vývoje. Pygmejové kouří konopí, aby se posílili, než se vydají na lov, který je vedle sběru plodů a kořínků jejich jedinou obživou. Neznají totiž ani to nejprimitivnější zemědělství, neboť tak daleko se ve svém vývoji nedostali. Vlastně to není tak úplně pravda, protože jednu jedinou rostlinu přece jen u svých chýší s láskou pěstují. A tou je právě konopí!
Prvním historickým dokladem o používání konopí v lékařství je herbář, který byl napsán za vlády čínského císaře Šen-nunga před 5000 lety. Po tisíce let byla tato rostlina používaná v orientální medicíně pro své léčebné a relaxační účinky a její požívání často tvořilo součást náboženských obřadů. Medicinální použití konopí bylo rozšířené i v západní civilizaci a prakticky až do jeho zákazu ve 20. století se hojně využívalo jak v oficiálním lékařství, tak i v lidovém léčitelství.
V Evropě inkvizice zakázala konopí již ve 12. století a zařadila je do kategorie čarodějného býlí, kam spadaly i halucinogenní houby. Ačkoliv se konopí všude hojně pěstovalo jako hospodářská plodina, jeho kouření bylo nadále považováno za smrtelný zločin čarodějnictví, za nějž se obvykle trestalo upálením. Katolická církev nehleděla svolnějším okem ani na léčebné použití konopí a nejedna babka bylinkářka, která úspěšně léčila celý kraj svými čistě přírodními přípravky, skončila na hranici jako čarodějka. Na zákaz těžce doplatila i známá historická postava, Johanka z Arku, která byla inkvizicí obviněna z užívání čarodějných bylin, aby slyšela své „hlasy“. Netřeba snad ani dodávat, že na předním místě v tomto výčtu zakázaných bylinek figurovalo právě konopí. Démonizace a zákazy konopí v moderních dějinách však pocházejí až z minulého století a mají co dělat spíše s ekonomickými a politickými zájmy než s jeho účinky.
Zájem na vyřazení konopí z trhu měli především mocní američtí průmyslníci v čele s chemickým koncernem Du Pont a tiskovým magnátem Hearstem, který na počátku první světové války investoval do obrovských výměr lesů, protože předvídal vzestup nákladů novin, k němuž dojde během války. Své zájmy chránila ale i jiná průmyslová odvětví v čele s farmaceutickým průmyslem, jenž v době zákazu konopí patentoval barbituráty, které by jím bývalo možné z části nahradit.
Poválečná poptávka po papíru skutečně silně vzrostla, ale v té době byl již vynalezen dekortikátor, stroj na zpracování konopí, který mohl tento problém vyřešit a naprosto změnit směr technologického vývoje naší civilizace. Vynálezce, německý přistěhovalec Georg W. Schlichten, si jej dal v USA patentovat již v roce 1916. Dekortikátor měl znamenat naprostou revoluci v efektivitě zpracování konopí pro technické účely. Schlichten věděl velmi dobře ze svého rodného Německa, jak negativní dopad má kácení velkých ploch lesů na krajinu a její přirozené funkce. Děsil se nenasytnosti papírenského průmyslu, který používá cenné dřevo rostoucí po celá dlouhá desetiletí, zatímco věděl, že by bylo možné tuto surovinu nahradit jednoletou zemědělskou plodinou – konopím. Z dnešního pohledu by se o Schlichtenovi dalo říct, že byl na svou dobu velmi osvícený a jasnozřivý ekolog.
Jeho stroj sestával jen ze dvou řad těžkých různě drážkovaných válců a hřebenů, jimiž se konopné stonky lámaly a zbavovaly pazdeří. Z jedné strany se do dekortikátoru vkládaly suché konopné stonky, které nepotřebovaly žádné předchozí zpracování, a na druhém konci ze stroje vycházel pramen surového konopného vlákna připraveného ke zpracování v textilním průmyslu. Při zpracování konopí Schlichtenovým dekortikátorem se nemusela používat voda a celý proces zabral jen několik minut.
Vlákno z dekortikátoru bylo podle svědectví Schlichtenových současníků neuvěřitelně kvalitní a jeho parametry předčily všechna tehdejší konopná vlákna. Konopí se tehdy zpracovávalo ručně a vlákno se z něj získávalo metodami náročnými na čas, pracovní sílu i na spotřebu vody pro máčení stonků. Byla to právě náročnost zpracování, která v těchto časech, klíčových pro nasměrování technologického vývoje naší civilizace, bránila rozšířenějšímu používání konopí jako průmyslové suroviny. Schlichtenův vynález však tuto překážku plně odstranil a kdyby se tehdy americkým průmyslníkům nepodařilo prosadit zákaz pěstování konopí, tak bychom dnes možná nemuseli řešit problémy spojené s hrozbou klimatických změn.
Vynálezci se však nepodařilo sehnat potřebné financování průmyslové výroby dekortikátoru, jeho plně funkční a vyzkoušený prototyp shořel v požáru, a Schlichten nakonec zemřel naprosto zruinovaný. Jeho vynález upadl do zapomnění, ale v polovině třicátých let jej oživili jeho následovníci, a tak se dekortikátor opět ocitl na scéně. Pro průmyslové kruhy začal představovat skutečně vážné nebezpečí, protože jeho masové rozšíření by zvrátilo tehdy již vzrůstající orientaci na ropné produkty. Není to žádná náhoda, že zákaz pěstování a užívání konopí byl v USA uzákoněn právě v době, kdy mocný chemický koncern Du Pont vyvinul první umělá vlákna vyráběná z ropy a potřeboval je prosadit na trhu.
Úspěšným lobováním u amerických zákonodárců se výše zmíněným průmyslovým magnátům podařilo udělat z užívání marihuany symbol morálního úpadku a zlozvyk vedoucí k závislosti na tvrdých drogách. Americká veřejnost byla vystavena této lživé kampani, aniž by vůbec tušila, že ta proklínaná mexická marihuana není vlastně nic jiného než jejich dobře známé konopí, které se tehdy pěstovalo po celých Spojených státech. Díky této neznalosti široké veřejnosti se nakonec průmyslníkům a jejich politickým spojencům podpořených médii a filmovým průmyslem Hollywoodu podařilo v roce 1937 prosadit prohibici konopí, jíž také na dlouhá desetiletí skončily veškeré pokusy o obnovení výroby Schlichtenova geniálního vynálezu.
Víte, jaký je rozdíl mezi konopím a marihuanou? Marihuana je slovo pocházející ze slangu mexických přistěhovalců v USA, kterým označovali sušené vrcholíky (palice + trim) samičí rostliny konopí. Tuto sušinu kouřili, aby se po práci uvolnili, protože byli příliš chudí, než aby si mohli dopřát alkohol či jinou zábavu. Časem se ale tento zvyk rozšířil i mezi černošskou populaci a nakonec i mezi americké bělochy a dále do Evropy díky hnutí hippies. Slovo marihuana získalo hanlivý nádech coby zneužívaná droga a symbol společenského rozvratu. Nemělo by se tedy používat pro označení konopné sušiny, nebo dokonce celé živé rostliny – tou je vždy jen konopí! Zmínky o léčebném využití konopí najdeme ve všech velkých euroasijských civilizacích starověku, od Číny až po římské historiky, takže je doložené, že je lidstvo používá k léčbě již nejméně pět tisíc let.
Konopí je jednoletá rostlina, která má desítky tisíc odrůd, vyšlechtěných seed-bankami a pěstiteli technického konopí. Dělí se na několik základních druhů podle složení účinných látek a proto jsou jeho účinky velmi rozdílné, někdy dokonce až protichůdné. Aktivní látky, jedinečné pro rostlinu konopí se nazývají kanabinoidy (THC, CBD atd.) a působí podobně jako látky, které si přirozenou cestou vyrábí naše tělo – proto je konopí tak léčivé. Rozdíly v působení různých druhů konopí jsou málo známé, a přitom je to základní znalost potřebná pro efektivní léčbu touto bylinou. Často používaný termín „léčebné konopí“ je nicneříkající, protože prakticky každé kvalitní konopí se dá použít pro léčbu. Záleží na tom, jakou nemoc léčíme. Důležité je však, aby konopí pro léčbu bylo pokud možno vypěstované v čisté půdě venku nebo ve skleníku, a hlavně bez použití chemických hnojiv a pesticidů. Je to rostlina, která se vám za péči bohatě odmění svými jedinečnými účinky.
Konopí je dvoudomá rostlina – má samčí a samičí rostliny, ale některé odrůdy technického konopí jsou hermafroditní. Pyl ze samců se přenáší vzduchem až do vzdálenosti 10 km. Díky tomu v posledních třiceti letech v Evropě i jinde ve světě došlo k masivnímu prokřížení konopí a původní botanické rozdělení na tři základní druhy (sativa, indica a rumištní) přestalo platit. Dnes se konopí dělí na legální technické a zakázané netechnické, které se pak dále rozděluje na další druhy.
Technické konopí
Legální, technické konopí má obsah kanabinoidu THC pod 0,2% a většinou se využívá jen pro průmyslové účely (vlákno a semeno). Některé jeho odrůdy se však dají využít i k léčbě některých nemocí, protože mají vyšší obsah kanabidiolu (CBD), látky bez omamných účinků, ale velmi léčivé. Takovými odrůdami jsou např. Carmagnola, Bialobrzieskie nebo Finola s obsahem CBD 2-3%. Denní dávka takového konopí v kvalitě herba (celé vrcholíky) je 2-3 gramy, nejlépe zpracovaného na výtažek. Nejvhodnější metodou pro získání výtažku z herby je extrakce ledovou vodou při teplotě 3-4° C.
Obsah kanabinoidů v rostlině konopí je jednak daný genetikou, ale dalším důležitým faktorem je sluneční svit během vegetace. Proto je možné vypěstovat se semen technického konopí samičí rostliny s velmi vysokým obsahem kanabidiolu (až 8%), jestliže zabráníme jejich opylení a pěstují se jako solitéry v mnohem větších rozestupech než na poli. Takové na pryskyřici vydatné konopí se může zpracovávat extrakcí rozpouštědly na klasický tuhý výtažek (fénixovy slzy). Výtažek se rozpustí na CBD olej, který se kape pod jazyk, nebo se přidá do čípků. Také se osvědčila kombinace tohoto výtažku v poměru 1:3 s výtažkem z indiky pro léčbu vážných nemocí včetně rakoviny. Léčebné využití je podobné jako u CBD odrůd, viz níže.
Netechnické, zakázané konopí
Podle dohod OSN hranice legálnosti u konopí končí při obsahu omamného THC vyšším než 0,3%. Nad tuto hranici je veškeré konopí zakázané, ačkoliv často nemá žádné nebo jen velmi slabé psychoaktivní účinky. Ty závisejí jednak na obsahu THC, který musí být nad 5%, ale rovněž na přítomnosti jiných kanabinoidů v rostlině, především kanabidiolu. Čím víc CBD, tím slabší je psychoaktivní účinek – proto také odrůdy s vyšším obsahem tohoto kanabinoidu nenajdete na černém trhu, nejsou totiž omamné. Konopí s obsahem THC 3-5% nemá omamné účinky, ale vyrábí se z něj kvalitní konopná mast s universálním účinkem – přesto je také zakázané.
Psychoaktivní konopí
Konopí s obsahem THC od 5% do 25% a s CBD v rozmezí 0-1,5% je omamné a vyhledává se nejen pro léčbu, ale i pro rekreační účely – především pro svůj relaxační účinek. Můžeme je rozdělit na hlavní typy sativa a indica, ale dnes se šlechtí především jejich hybridy (kříženci), které se pěstují venku nebo pod umělým osvětlením. Jejich účinky se liší podle poměru THC/CBD a obsahu dalších aktivních látek a proto je potřeba vybrat správnou odrůdu podle účelu, ke kterému chceme konopí použít. Pro léčbu většiny nemocí jsou vhodné odrůdy čisté indiky nebo hybridy. Takové kvalitní a potentní konopí je vhodné na výtažky všeho druhu, které se používají při léčbě rakoviny, bolesti a mnoha dalších zdravotních problémů. Dávkování je od 0,5 gramů sušiny (palice) denně až po 20 gramů (např. ve výtažku při léčbě rakoviny). Nevýhodou této léčby je vyšší obsah THC, jehož omamné účinky mnozí pacienti nesnášejí. Při léčbě tímto konopím je nutno vždy postupovat od velmi slabé denní dávky k vyšším, aby si organismus zvykl na jeho omamný účinek a vybudoval si na něj tzv. toleranci.
CBD odrůdy
Jako CBD odrůdy se označuje konopí s obsahem kanabidiolu nad 3% a s THC nad legální hranicí (více než 0,3%). Takové konopí nemá psychoaktivní účinek, ale působí na psychiku sedativně, proti úzkosti a nervozitě. Takové konopí se zpracovává buď extrakcí ledovou vodou, nebo rozpouštědly – záleží na obsahu pryskyřice. Často má vyrovnaný obsah THC/CBD (např. 5%:5%) a pak se jedná o konopí vhodné především pro léčbu roztroušené sklerózy, neurodegenerativních a autoimunitních nemocí i rakoviny. Existují však i jiné odrůdy přes 15% CBD při 1% THC, kterými se v USA s úžasnými výsledky léčí dětská epilepsie (např. slavná Charlotte’s Web). V posledních letech byla vyšlechtěná celá řada CBD odrůd pro venkovní i indoor pěstování, takže jsou dnes dostupné ve většině obchodů se semeny.
Samonakvétací odrůdy
Samonakvétací neboli autoflowering odrůdy vznikly křížením sativy, indiky a rumištního konopí, aby se zkrátila doba vegetace na 3 měsíce. Rostlina se při kvetení neřídí délkou dne a noci jako u běžného konopí, ale vykvete už několik týdnů po vyklíčení a velmi rychle dozraje. V našich klimatických podmínkách jsou proto u samonakvétacího konopí možné dvě sklizně ročně při venkovním pěstování. Nevýhodou je velmi malý vzrůst rostlin a tím i malý výnos. Pěstují se nejlépe ve velkých květináčích, ve volné půdě často odspodu plesnivějí. Pro léčbu moc vhodné nejsou, ale je to dobré nouzové řešení.
Vyšlo v časopisu DIS ÚK, v konopném čísle, březen 2015:
V dnešní době je nejrozšířenější způsob užívání konopí kouření konopných květů z jointu nebo dýmky, při kterém se však ztratí asi 70% účinných látek. Mnohem efektivnějším způsobem je inhalace z vaporizéru, v němž se pouze odpaří účinné látky, aniž by došlo k jejich spalování a ke vdechování škodlivých zplodin hoření. Sušina se tak využije až z 90% a odpařenou pryskyřici většinou snesou i nekuřáci. Nástup účinků je prakticky okamžitý, nanejvýš do několika minut, odezní do 2-4 hodin. Při inhalaci se prudce zvýší koncentrace THC v krvi, ale rychle zase poklesne na původní úroveň. Nevýhodou inhalace je vedle vysoké ceny vaporizérů i krátké léčebné působení a silný omamný účinek, ale právě to někdy může být pro pacienta, to co potřebuje.
Dalším, velmi účinným a přitom jemným způsobem podání konopí je parenterální (mimostřevní) cestou. Vyhneme se tak tomu, aby se účinné látky ve vyšší míře přeměnily v játrech na metabolity s jiným účinkem. Například THC delta-9 se v játrech přemění na mnohem omamnější formu THC, která není vhodná pro léčbu pacientů s chorobami, které nevyžadují silné utlumení. U vážně nemocných, kteří potřebují klid na lůžku je navození takového stavu naopak žádoucí. Mimostřevní léčbu konopím můžeme provádět dvěma způsoby – aplikací účinných látek pod jazyk v podobě oleje z výtažku, tinktury a tekutého výtažku v konospreji, nebo je podáváme v čípcích zavedených na noc do konečníku či do pochvy. Tyto způsoby podání mají biodostupnost pro organismus kolem 80% ve srovnání s polknutím výtažku či dalších přípravků, kde je pouze 5-20%. Konosprej začne působit do 15 minut a čípky do půl hodiny, účinky pak trvají 6-10 hodin.
Polykáním se sušený květ podává ve formě prášku, čaje a mléka z listů a květů, jako výtažek či vyluhovaný v tuku. Při podávání účinných látek v jídle je nástup účinků pomalejší než při inhalací (1-2 hodiny). Konopí obvykle dosáhne vrcholu léčebného působení po dvou až třech hodinách od jeho počátku (nikoliv od podání konopí) a vytvoří stálou nižší hladinu, která pak během několika hodin postupně klesá (4-8 hodin). Pacient si může rozložit denní dávku do více podání, jestliže mu to vyhovuje. Běžně se konopí podává 1-2x denně, ale nejsou výjimkou ani 4 či více podání, obzvlášť u vaporizace s relativně krátkým, byť intensivním účinkem.
Při zevní aplikaci se používá celá řada přípravků, od nejslabšího jako odvar z listů až po silné výtažky, ale nejčastěji se konopí využívá pro výrobu mastí, obohacených olejů nebo tinktur, které se aplikují přímo na pokožku nebo slouží jako polotovar pro přípravu mastí, krémů, masážních a kosmetických olejů apod. Tinktury a tekutý výtažek se také používají pro tento účel, např. se z nich vyrábí velmi účinná ústní voda proti paradentóze a zubnímu kazu. Zevně konopí aplikujeme zpočátku až 4x i více denně, po odeznění příznaků ještě 2x denně během dvou týdnů. Zevně aplikované přípravky z konopí často zaberou do 10 minut, nejpozději do půl hodiny.
Účinné látky v konopné pryskyřici fungují už při velmi malých dávkách, například u kožních onemocnění v masti nebo ve formě vodního nálevu či odvaru. Poněkud vyšší, ale přesto stále nízké dávky, které ještě nemusí působit omamně, jsou účinné například u neurodegenerativních onemocnění jako Parkinsonova nebo Alzheimerova nemoc, u roztroušené sklerózy apod. Dále také dobře zabírají u zeleného zákalu, vysokého tlaku, některých problémů alergického či autoimunitního původu, působí proti nespavosti, křečím, bolesti nebo snižují, či zvyšují chuť k jídlu – podle složení a poměru obsažených kanabinoidů (THC zvyšuje chuť k jídlu, zatímco CBD ji tlumí).
Vyšší dávky výtažku ze silného konopí už většinou způsobují omamný efekt, ale mohou být účinné u mnoha onemocnění. Užívat lze ovšem i velmi vysoké dávky u závažných onemocnění, jako je například rakovina. Výtažky ze silného konopí někdy dokážou obnovit funkce ledvin, jater, slinivky atd. Vzhledem k tomu, že není znám případ úmrtí z předávkování konopím, tak i přes velmi silný a někdy nepříjemný omamný efekt je i toto relativně bezpečný způsob léčebného využití. Při podávání takových vyšších dávek však může hrozit riziko vzniku psychotického stavu, zvlášť pokud se v rodině vyskytují případy schizofrenie či psychózy. Takoví pacienti by se pak měli léčit raději CBD konopím, které tyto stavy nevyvolává, a je v mnoha nemocech podobně účinné jako konopí psychoaktivní.
V České republice už skoro dva roky platí zákon o léčebném konopí, ale jeho zavádění do praxe silně pokulhává. Přitom každým rokem stoupá podíl starších uživatelů konopí, kteří je na rozdíl od mladé generace používají pro léčbu svých chronických nemocí. Většinou si je pěstují sami nebo v rodině, často už dlouhá léta, protože jim tato tolik pomlouvaná a hanobená rostlina pomáhá nejenom při léčbě rakoviny, ale i nepříjemných symptomů artrózy, křečových žil, autoimunitních poruch, cukrovky a jejích následků, zeleného zákalu a mnoha dalších onemocnění.
Doporučuji vždy se pokusit o spolupráci mezi pacientem a ošetřujícím lékařem, protože může být oboustranně přínosná. Bohužel, často není možná kvůli omezenosti a předpojatosti lékaře. Můžeme jen doufat, že časem se postoj zdravotníků zlepší a začnou se ve větší míře zajímat o léčbu touto významnou bylinou, která i je může mnohé naučit.
Většina pacientů psychoaktivní konopí bez problémů snese, ale vždy se najdou výjimky, na které tato bylina působí tak nepříjemně, že se léčby raději vzdají – jedná se zhruba o 10% pacientů. Obecně platí, že pro toho, kdo by měl problémy (např. stavy úzkosti, paniky či paranoie) způsobené už i malým množstvím inhalovaného konopí, nebude léčba touto bylinou vhodná. Bez dohledu odborného lékaře by se měli omamného konopí vyvarovat i lidé s vážnými srdečními problémy. Při užívání vyšších koncentrací THC může dojít k přechodnému zrychlení tepu a dočasnému zvýšení tlaku (na 1-2 hodiny), což by u vážně nemocného kardiaka mohlo být nebezpečné. Velký pozor by si měli dávat lidé s diagnózou schizofrenie, bipolární poruchy či jiné duševní choroby, nebo kteří jimi jsou geneticky zatížení, a užívání konopí raději konzultovat s odborným lékařem.
Každý, kdo se chce vnitřně léčit takovým konopím, by si měl nejprve vyzkoušet, jestli tyto účinky vůbec snese, nejlépe inhalací malých dávek středně silného, venku pěstovaného konopí z vaporizéru nebo z jointu. Pokud by se dostavily výraznější psychotické příznaky, úzkost či panika, je velmi pravděpodobné, že taková léčba nebude pro pacienta vhodná. V takovém případě je třeba se léčit nepsychoaktivními odrůdami konopí s vyšším obsahem kanabidiolu (CBD) a velmi nízkým nebo nepatrným obsahem omamného THC. Takové odrůdy jsou například CBD odrůdy vyšlechtěné v posledních letech a některé odrůdy legálního technického konopí. Vyrábí se z nich výtažek, který se podává pod jazyk rozpuštěný v oleji pod názvem CBD olej a obsahuje 2-5% neomamného, ale velmi léčivého kanabidiolu (CBD).
Základní zásadou při léčbě konopím je dostat léčebný přípravek ve správné koncentraci co nejblíže k ohnisku nemoci, nebo do velkého krevního oběhu, jestliže je nemoc systémová (zasahuje celé tělo). Při léčbě rakoviny se snažíme organismus přímo zahltit kanabinoidy, takže denní dávky se mohou dostat na 1-3 ml konopného výtažku (tzv. fénixovy slzy) ze silného konopí. Při léčbě chronických nemocí se však obvykle začíná od nejslabšího přípravku, a pokud to nestačí, přejde se na silnější lék připravený ze stejného konopí. Jestliže se účinky nezlepší, zkusí se jiný druh konopí. Další důležitou zásadou je, aby se pacient během léčby cítil co nejlépe, aby ho léčba nestresovala – proto je důležité začít léčbu malými dávkami, které se postupně zvyšují, až do dosažení stálé denní dávky. Někdy nějaký čas trvá, než si pacient najde způsob aplikace a dávkování, které mu nejlépe vyhovuje.
V Utahu zákonodárci diskutovali o legalizaci konopí pro léčbu a narazili na vážný problém. Podle federálního protidrogového agenta vystupujícího undercover coby ochránce zvířat by takový krok vedl k tomu, že divocí králíci by okusili tu strašlivou marihuanu a ztratili by přirozené instinkty – prostě by se stali závislou narkozvěří, která by neustále běhala za lidmi a loudila po nich jointa. Podobné orgány jako DEA jsou schopné vymyslet kdejakou hovadinu, jen aby se postavily proti legalizaci – nezapomínejte na to, až zase budete číst nějaký nesmysl o té zlé čarodějce marihuááně…
Konopí jako jedna z nejstarších kulturních plodin se po letech démonizace vrací na scénu. Sotva se vymanilo ze sevření předsudků, už si na ně brousí zuby mocní tohoto světa. Nemocní, kterým by mohlo výrazně ulehčit a zpříjemnit život, tak nejspíš znovu ostrouhají.
Nehledě na rozšířená klišé, která spojují konopí, čili marihuanu, se sexuálními orgiemi „dětí květin“ a jejich početných následovníků, v této tradiční rostlině – sestřenici chmelu a nevlastní sestře kopřivy – se skrývá ohromný potenciál.
Kromě průmyslového využití jako stavebního materiálu, suroviny k výrobě papíru, biomasy, palivových briket, provazů, látek a umělých hmot, nebo významného zdroje živin a potravin, jde v tomto směru především o zcela mimořádné léčivé účinky konopí.
* NA HRANĚ ZÁKONA
Pes je zakopaný v tom, že pěstování, přechovávání a užívání konopí je sešněrováno zákonem tak pevně, že vás jediné udání zapšklých sousedů může přivést do křížku se zákonem. Většina konopí, užívaného v České republice na léčebné účely, je dosud pořizována na jeho hraně. Buď si je lidé vypěstují sami, dostanou darem, nebo pořizují na černém trhu. Zákon hodnotí pěstování méně než pěti rostlin konopí s obsahem THC vyšším než 0,3 procenta jako přestupek, za který hrozí zabavení rostliny a pokuta až 15 000 korun.
Stejně tak za přechovávání „menšího než malého“ množství. Pěstování nebo přechovávání většího množství je, stejně jako šíření a poskytování konopí jiným, trestným činem.
Legálně lze u nás pořídit léčebné konopí na předpis zatím pouze ve dvou lékárnách v zemi, v Uherském Hradišti v Lékárně Hradební (273 Kč za 1 gram) a v Praze 4, v Lékárně Pharmacentrum (kolem 300 Kč za 1 gram).
V lékárnách a drogeriích jsou kromě toho legálně k dostání masti, tinktury a kosmetické přípravky z technického konopí s obsahem THC menším než 0,3 procenta.
Takže si český občan může vybrat: buď bude riskovat a léčit se jako samopěstitel, nebo se nechá okrádat vykutálenými firmami, které si z léčebného konopí udělaly výnosný byznys. Většina seniorů ovšem ani tuto možnost volby nemá: na druhou variantu totiž nemají peníze.
Český konopný Kocourkov navíc funguje tak, že na něm vydělávají stejní vlivní lidé, kteří se ještě před pár lety zasazovali o úplný zákaz a kriminalizaci této léčivé rostliny.
Jakmile ale ucítili snadný zisk, otočili se po větru jako korouhvičky a nyní žádají stát o licenci, aby mohli tuto podivuhodnou rostlinu ve velkém pěstovat a draze prodávat.
* BIBLICKÁ BYLINA
Konopí a jeho využívání k nejrůznějším lékařským, hospodářským i rituálním účelům je staré jako lidstvo samo. Zmínky o „zázračných účincích“ rostliny s latinským názvem canabis na lidský organismus pocházejí z doby před 5 000 lety, jak o tom svědčí zmínky v historických pramenech od Asie přes Evropu až do Afriky. Nedávno byl v Číně objeven hrob šamana s dvěma nádobami, v nichž byla semena konopí. Konopným olejem se potírali staří Římané, o konopí se píše v Bibli a právě vynesení tajemství zázračné byliny farizejů na veřejnost možná bylo jedním z důvodů, proč byl tak nenáviděn a nakonec ukřižován Ježíš Kristus. Nenápadná, skromná rostlina pak doprovázela lidstvo po staletí: nevznikla by bez ní většina léků (konopný stonek omotaný hadem je dodnes symbolem farmacie), ale ani lana a plachty, bez nichž by mořeplavci nevypluli na své objevitelské cesty.
* VELKÝ KONOPNÝ PODVOD
Jenomže potom přišla 30. léta 20. století a mnohoúčelové využití začalo být trnem v oku americkým velkopodnikatelům s umělými tkaninami i ambiciózním obchodníkům se zdravím, kterým překáželo v byznysu s moderními – injekčně aplikovanými – léky. A od byznysu – jak se o tom v těchto dnech přesvědčujeme znovu a znovu – je jenom kousek k politice.
A od politiky už zas jen kousek k prohibici. Pár let po fiasku prohibice alkoholu v roce 1933 se vrhli američtí byrokraté na do té doby legální a hojně využívané konopí. Propagandistická kampaň, která označovala marihuanu za příčinu všeho zla a vstupní bránu do pekla tvrdých drog, prostituce i veškeré kriminality, vedla nakonec k zákazu jakéhokoli využití konopí ve Spojených státech v roce 1937 a jeho celosvětovému zákazu v roce 1961. Skutečné pohnutky, příčiny a důsledky konopné prohibice popsal ve své knize Velký marihuanový podvod americký beatnický spisovatel – a král pražského majálesu v roce 1965 – Allen Ginsberg.
* VĚDECKÝ DŮKAZ „ZÁZRAKU“
Úmluva o celosvětovém zákazu konopí, kterou v roce 1961 v OSN prosadil šéf americké protidrogové agentury Harry Anslinger (mimochodem sám závislý na opiátech), je dnes všeobecně považována za morálně zastaralou, její argumentace se více než moderním zákonům podobá honu na čarodějnice. Tím spíše, že samotné USA ji samy porušily a nedávno konopí legalizovaly hned ve čtyřech státech. Mimo jiné i proto, že výzkumy vědců dokázaly identifi kovat a popsat účinné léčivé látky, které se v rostlině nacházejí.
Můžeme být hrdí na to, že výraznou zásluhu na výzkumu konopí mají právě čeští a moravští vědci – profesoři Jan Kabelík, Jiří Šantavý a Zdeněk Krejčí, kteří v 50. letech ve výzkumném ústavu ve Velkých Losinách objevili antibakteriální účinek konopí a účinnou látku, kyselinu kanabidiolovou… Na jejich práci navázal profesor Lumír Hanuš, olomoucký rodák, kterému se v 90. letech na Hebrejské univerzitě v Tel Avivu společně s americkým molekulárním farmakologem Williamem Devanem podařilo izolovat první vnitřní kanabinoid a dokázat, že látka, kterou si vytváří lidský mozek, může iniciovat zásadní procesy v lidském mozku podobným způsobem jako účinné látky v konopí. Látku nazvali anandamid, což znamená ve volném překladu vnitřní štěstí.
„Je-li člověk jakkoliv unaven, zraněn, nebo pod vlivem stresu, pomáhá mu ta látka tyto obtíže překonat,“ říká Lumír Hanuš.
Laik si může tento vnitřní kanabinoid představit jako klíč, který zapadne do zámku a spustí celou řadu biochemických pochodů v organismu. Tento objev dal vzniknout na jedné straně novému vědnímu oboru a na straně druhé umožnil úspěšný projekt léčebné aplikace konopí, který v současné době v Izraeli i dalších zemích pomáhá tisícům nemocných.
* TUNEL MÍSTO RENESANCE
Když už to vypadalo, že nad předsudky a tmářstvím, které vedly v minulém století k démonizaci této krásné a užitečné rostliny, zvítězí racionální úspěchy vědců, solidarita mezi lidmi a zdravý rozum, vložil se do věci znovu byznys, pevně propojený s vlivnými politiky, a zatnul všem idealistům tipec. Další iluze, velká jako sama planeta, je fuč. Místo renesance nejstarší kulturní rostliny přišel necelých 100 let po velkém marihuanovém podvodu velký konopný tunel.
***
Konopí schramstne Monsanto
Rozhovor
Vystudovaná chemička a překladatelka Buška Bryndová opustila před 18 lety lukrativní práci v evropských strukturách a zakotvila na vesnici, kde žije v klidu a souladu s přírodou, léčí sama sebe i ostatní potřebné konopím a rozmazluje své tři kočky. K státem schválenému využití konopí i celosvětovému rozmachu pěstování je vysoce kritická. Byli jsme u ní na návštěvě a položili jí pár otázek.
* * Jak jste se vlastně dostala k samoléčbě a následné léčbě ostatních konopím?
Někdy v roce 1997 jsem začala dělat masti a máslo – léčila jsem si tím astma. Samotnou mě překvapilo, jak je to účinné, a to mi dalo sílu a impulz začít pomáhat i ostatním. Moje babička byla bylinkářka, taková venkovská vědma z Pičína. Sbírala lesní a luční bylinky, což jsem po ní zdědila, protože bylinky jsou účinnou součástí mých konopných mastí.
* * Co léčíte a jak taková léčba probíhá?
Má role spočívá v tom, že lidem poradím a pomůžu. Léčím choroby a neduhy, na které může konopí pomoci. Těch je celá řada, ale na každou diagnózu platí něco jiného – na něco konopí s vyšším obsahem CBD, jiné nemoci se léčí odrůdami s obsahem THC, ale vždycky platí, že léčebné účinky jednotlivých látek obsažených v konopí působí v synergii – to znamená společně. To je v souladu s nejnovější studií profesora Lumíra Hanuše, který také moji činnost schválil a ocenil.
* * Jaké léčebné přípravky z konopí připravujete?
Masti, krémy, tinktury, výtažky, všechno možné. Nestačí jen udělat výtažek, ale musí se upravit – dát do tobolek nebo čípků. Když si nemocný přinese své konopí, zpracuji ho a poradím, jak a co léčit. Poslední dobou hlavně technickým konopím, bez obsahu omamného THC, zato s vyšším obsahem CBD, které umožňuje například léčbu dětí.
* * Kdo jsou vaši pacienti?
Pacienti jezdí zdaleka, rodiče léčí mým výtažkem děti s epilepsií. Mám malou pacientku, která po komplikacích při porodu osm let ležela v křečích, ale už začíná komunikovat, rozvíjet motorické schopnosti, ale hlavně jí přestaly záchvaty. A to doktoři tvrdili, že je ztracený případ. Další maličká pacientka má těžké poškození mozku po silném krvácení matky ke konci těhotenství, ale můj výtažek a masážní olej s ní dělají divy a vracejí ji k životu. Mám také dospělou pacientku, které ještě není čtyřicet, ale hrozí jí, že během několika let oslepne, protože má makulární degeneraci oční čočky. A tak bych mohla pokračovat.
* * Měla jste kvůli pěstování konopí oplétačky se zákonem, ale v roce 2010 vám dal soud za pravdu. Jak se staví policie a soudy k pěstování léčivého konopí nyní? Zlepšilo se to?
Ale kdepak. Lidé se bojí čím dál tím víc. Policie neustále šikanuje drobné pěstitele, kteří se léčí konopím sami. Lidé v konopné subkultuře ztratili důvěru v nějakou demokracii nebo právní stát po loňské absurdní policejní razii proti majitelům growshopů. Postup státu ztrácí soudnost a jakýkoli smysl.
* * Co si myslíte o projektu, který u nás legalizoval přísun konopí pro registrované pacienty do lékáren?
Vždycky se musím smát, když vidím některé masti v lékárnách za přemrštěné ceny. Navíc mají jen velice omezený účinek, abych to řekla diplomaticky. Kde jde jen o peníze, jde všechno ostatní stranou. A konopí v lékárnách na předpis? To je u nás bohužel jeden velký podvod. Léčba stojí v průměru 9 000 korun měsíčně, což je výsměch většině těch, kdo by konopí potřebovali nejvíc. U nás se toho chytili politici, co proti tomu nejdříve bojovali, a až když zjistili, že by to mohl být byznys, najednou si jejich kamarádi zažádali o licenci na pěstování. To, co dostanete za nehorázné peníze v lékárnách, je navíc pěkný šmejd: pěstovat léčivékonopí hydroponicky a pod umělým osvětlením je absurdní. Slunce má totiž přímý vliv na rozmanitost kanabinoidů. Je to zkrátka Kocourkov, čistá esence Kocourkova.
** V balení marihuany v lékárnách je přiložený návod, že se má obsah zalít horkou vodou…
…ano, to je hrůza! Problém je, že se tomu věnují lidé, kteří o tom nevědí vůbec nic. Státní úřad pro kontrolu léčiv tyto absurdní návody doslovně převzal z čehosi jiného. Pravda je, že když si pacient zalije to předražené konopí horkou vodou, úplně ho znehodnotí.
Zatímco THC voda rozpustí jen nepatrně, léčivé CBD nerozpustí vůbec. To je bohužel problém na státních úřadech, kde to ovládli vyčůraní negramoti. Kdo je odborník a ještě poctivý, nehodí se jim o krámu.
Vyštípou ho, protože jim vidí do karet.
* * Po celém světě zažívá léčebné konopí boom, legalizovalo se v Uruguayi, v mnoha amerických státech, léčí se s ním v Izraeli i v Kanadě. Znamená to, že se lidstvo poučilo a naváže na tradice přírodní léčby konopím?
Nedělejte si iluze. Podívejte se, než uruguayský prezident Jose Mujica konopí legalizoval, setkal se v USA s Obamou a upekli s agrochemickým monopolem Monsanto dohodu, že mu dovolí pěstovat geneticky upravené osivo konopí, kterým pak zavalí svět. V Uruguayi bude stát rozdávat klonované sazeničky konopí od Monsanta, ale jakékoli jiné budou postaveny mimo zákon. Hlavní akcionář Monsanta je finanční spekulant George Soros, který právě v Uruguayi financoval kampaň za legalizaci konopí. To se ostatně netýká jen konopí, ale i sazenic dalších rostlin. Víme, co zla napáchala v biodiverzitě modifi kovaná kukuřice. Takže, jakmile se Monsantu podaří vypěstovat dost modifi kovaného osiva, bude s konopím na naší planetě konec. Přírodní odrůdykonopí během krátké doby vymizí, nebo se znehodnotí křížením s GMO konopím. Geneticky modifi kované odrůdy budou na černém trhu žádanější než ty přírodní kvůli vyššímu obsahu THC a vyšší odolnosti proti škůdcům a plísním. Zisky potečou farmaceutickým firmám a ti, kteří by léčivé konopí potřebovali nejvíce, jako obvykle ostrouhají, protože na ně zkrátka nebudou mít peníze. O případných nebezpečných účincích geneticky modifi kovaného konopí se bude taktně mlčet, aby se nekazily kšefty, jak tomu dnes bývá, když jde o opravdu velké peníze. Domnívám se, že jedinou cestou k záchraně této rostliny by byla co nejrychlejší celosvětová legalizace konopí.
Co léčí konopí?
EPILEPSIE * Prášek z odrůd technického konopí v pokrmu, konopný výtažek z CBD odrůd.
PARKINSONOVA NEMOC * Prášek z přírodního konopí (v pokrmu, nejlépe smetanovém jogurtu), výtažek z technického konopí s vyšším obsahem kanabidiolu, bez THC.
ATOPICKÉ EKZÉMY A AKNÉ * Konopný olej, loupané konopné semínko, konopné masti a krémy.
MATEŘSKÁ ZNAMÉNKA A BRADAVICE * Konopný výtažek, konopná mast.
REVMATOIDNÍ ARTRITIDA * Konopná mast, krémy, konopné máslo, prášek nebo tinktura z výtažku (odrůdy se středním obsahem THC), výtažek z konopí s vyšším obsahem CBD.
MIGRÉNA * Středně silné konopí ve formě tinktury, prášek v jídle, inhalace: odstraní nebo zmírní příznaky.
ASTMA * Konopná mast, tinktura, prášek v jídle, konopný výtažek rozpuštěný v oleji a podávaný pod jazyk, inhalace, výtažek v konospreji: bronchodilatační a protizánětlivé účinky, odhlenění.
LUPENKA * Konopné krémy s příměsí kadidla, výtažek z CBD odrůd, mýdlo s konopným olejem, kadidlem a peelingem: mírní příznaky, občas dokáže nemoc zcela vyléčit.
ALZHEIMEROVA NEMOC * Konopný prášek nebo sušina z technického konopí zamíchané do mastnějšího pokrmu, konosprej, dokáže zpomalit nemoc a dočasně odstranit příznaky.
ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA * Konopný prášek zamíchaný do jídla, pečivo nebo čokoláda s konopím, CBD olej, konopný výtažek v čípku, inhalace: zmírňuje nespavost po infuzích kortikostereoidů, mírní křeče a tiší bolesti.
CUKROVKA * Konopné přípravky (tinktura) s obsahem tetrahydrokanabivarinu, který zlepšuje metabolismus cukrů a snižuje hladinu cholesterolu, čípky z konopného výtažku, inhalace: může „nastartovat“ nefunkční slinivku (cukrovka typu I.), nebo snížit hladinu cukru v krvi (typ II.).
ÚČINNÉ LÁTKY V KONOPÍ
Do dnešního dne bylo v konopí identifi kováno před 1 000 látek, z nich je 121 kanabinoidních. Hlavními kanabinoidy jsou tetrahydrokanabinol THC a kanabidiol CBD. Všechny látky obsažené vkonopí mají synergický účinek, což znamená, že se při účincích vzájemně doplňují a podporují. V lidském těle tyto látky působí hlavně v rámci endokanabinoidního systému, jehož základní funkcí je udržování buněčné rovnováhy. Proto konopí dokáže léčit tolik různých nemocí. THC Jediný z kanabinoidů má omamný účinek, který je zřetelný při koncentraci v sušině vyšší než 5 procent. Působení správné dávky na psychiku je relaxující, dodává vnitřní pocit štěstí, subjektivní pocity snížení teploty a zpomalení času. Způsobuje poruchy krátkodobé paměti, pomáhá proti stresu. Uvolňuje spazmy a křeče, napomáhá vstřebávání hematomů, snižuje krevní i oční tlak, zlepšuje chuť k jídlu, dýchání, vykašlávání, působí proti zvracení, nevolnosti, depresi i bolesti rakovinového a neuropatického původu. Má protizánětlivý a antivirový účinek. CBD Mezi jiným také zlepšuje metabolismus cukrů a tuků, potlačuje chuť k jídlu, podporuje růst buněk, působí proti ztuhlosti a křečím, bolesti zad a páteře, má silný antibiotický účinek. Zdroj:www.bushka.cz
Co léčí konopí?
RAKOVINA * Pro podpůrnou léčbu při chemoterapii a ozařování se používá středně silné až silné konopí typu sativa, obvykle inhalací nebo kouřením: potlačuje nevolnosti a zvracení, zvyšuje chuť k jídlu, zlepšuje psychiku. Pro léčbu nádorů se používá výtažek ze silných odrůd typu indica, nejlépe v kombinaci s CBD odrůdami.
ZELENÝ ZÁKAL * Prášek, tinktura ze středně silného konopí typu sativa nebo CBD odrůdy, konopný výtažek, konopná mast (natírání očních víček): výrazně snižuje nitrooční tlak.
ARTRÓZA A DNA * Konopná mast, krém, vaporizace, výtažek.
ŽÍLY A BÉRCOVÉ VŘEDY * Prášek, tinktura, CBD olej, výtažek z technického konopí s vyšším obsahem CBD (vnitřně), vodička s tekutým výtažkem, krém s hyaluronem, mast ze sádla či bambuckého másla: léčí bércové vředy, má protikřečové účinky, zabraňuje vytváření krevních sraženin a zlepšuje stav cév.
PARADENTÓZA * Ústní voda s kyselou tinkturou s CBD s vyšším obsahem kanabidiolu: antibakteriální účinky.
HEMOROIDY * Sádlová konopná mast, případně výtažek ve formě čípků.
PÉČE O NEMOCNÉ NOHY (zarůstající nehty, kuří oka, praskající kůže na patách) * Konopná mast sádlová s vazelínou a propolisem: dokáže uvedené problémy zcela vyléčit.
Nejúčinnějšími přípravky z konopí jsou výtažky, které se v léčbě používají buď přímo, nebo jako surovina pro výrobu celé řady dalších přípravků. Výtažky obsahují velké množství koncentrovaných léčebných látek, takže bývají daleko účinnější než jiné způsoby aplikace. Pro představu – pro přípravu denní dávky 1 ml tuhého výtažku-odparku je potřeba 7-20 gramů palic (podle síly konopí), což ve srovnání s léčbou práškem z konopí představuje zhruba dvoutýdenní dávku. Rozdíl mezi tinkturou a výtažkem spočívá v tom, že tinktura by měla obsahovat co nejvíc různých látek z byliny, zatímco při výrobě výtažku se snažíme získat jen určité látky v co nejvyšší koncentraci. V případě konopí se jedná o tři druhy látek obsažené v konopné pryskyřici – kanabinoidy, terpenoidy a flavonoidy, které podle současných vědeckých poznatků tvoří komplex léčivých látek obsažený v konopné sušině. Výtažky z palic konopí s vyšším obsahem THC nebo CBD (nad 5%) se nejefektivněji připravují pomocí chemických rozpouštědel jako lékařský benzín či 99% alkohol.
Výtažky se obvykle připravují z nejkvalitnějších částí rostliny, z palic nebo z celých vrcholíků (palice + trim). Vyluhováním konopí s vyšším obsahem THC v rozpouštědle a jeho následným odpařením získáme tuhou tmavou pastu, která se v teple roztéká – tzv. tuhý výtažek-odparek též nazývaný fénixovy slzy. Používá se především v léčbě vážných nemocí přímo, nebo jako polotovar pro přípravu čípků, tinktur či mastí. Jeho nevýhodou je obtížné dávkování při vnitřním použití polknutím a také nízká biodostupnost (5-20%) při této metodě aplikace – při tomto způsobu podání ho organismus nedokáže plně využít. Navíc, při průchodu játry dochází k částečné přeměně THC delta-9 na jinou látku, která je silně psychoaktivní, takže může způsobit těžké psychické stavy. Výhodou je, že pacienta se silnými bolestmi při léčbě dokáže utlumit natolik, že bolesti méně vnímá a cítí se v pohodě.
Pracnější, ale co se týče spotřeby sušiny konopí daleko méně náročný tekutý výtažek se po naředění alkoholem stříká do ústní dutiny (pod jazyk) jako tzv. konosprej. Je to domácí alternativa britského léku Sativex, který je možno získat na předpis, ale léčba stojí přes deset tisíc korun měsíčně. Konosprej se také používá při léčbě rakoviny, ale rovněž se jím léčí pacienti s autoimunitními onemocněními nebo s roztroušenou sklerózou atd. Tento ústní sprej se vstřebává přes ústní sliznice, takže nedochází k průchodu játry a následnému znehodnocení léčivé látky předtím, než se dostane do velkého krevního oběhu. Konosprej má vysokou biodostupnost, takže při zachování stejného léčebného účinku umožňuje podávání podstatně nižších denních dávek kanabinoidů než u tuhého odparku. Po řádném přivyknutí konosprej u pacientů nevyvolává pocit omámení, a proto je oblíbený u lidí, kteří při léčbě potřebují normálně fungovat. Tekutý výtažek, který se dá ředit i vodou, také slouží jako polotovar při výrobě konopných přípravků jako krémy, šampóny, ústní vody apod.
Konosprej je domácí alternativou k britskému léku Sativex k dostání na předpis v lékárnách za velmi vysokou cenu. Je velmi výhodným přípravkem pro léčbu chronických nemocí, kde je potřeba jemné dávkování kanabinoidů. Tento ústní sprej se podává parenterálně (mimostřevní cestou), neboť se vstřikuje pod jazyk přímo na ústní sliznici. Propylenglykol (PPG) je slabě sladká viskózní kapalina bez barvy a zápachu, která se v těle rozkládá na hroznový cukr a zvyšuje min. 10x vstřebatelnost účinných látek. Koncentrace THC v tekutém výtažku by měla být zhruba čtyřnásobná ve srovnání s jeho obsahem v sušině. Konosprej se vstřebá přes ústní sliznice přímo do velkého krevního oběhu a vydá se rovnou cestou ke kanabinoidním receptorům v mozku a jinde po těle, aniž by se „zasekl“ v trávicím ústrojí. Tímto způsobem aplikace nedochází k tzv. first pass efektu, kdy se účinná látka dostane do zažívacího ústrojí a v játrech projde metabolickými změnami, což silně zpomalí nástup jejího působení a pozmění její účinky. Pacienti, kteří nesnesou tuhý výtažek kvůli vážným problémům s motilitou střev (zpomaluje peristaltiku), po konospreji nezaznamenali žádné nepříznivé účinky.
Aplikace pod jazyk má tedy výrazný účinek na biodostupnost léku, tzn. co si z něj tělo vezme a využije pro léčbu (např. u injekční aplikace bývá biodostupnost 100%). U nepročištěného výtažku-odparku (fénixových slz) se biodostupnost odhaduje na pouhých 5-20%, zatímco u konospreje je podobná jako u Sativexu nebo při vaporizaci, čili 80%. U některých pacientů se po čase mohou na ústní sliznici objevit bíle zabarvená místa (léze), která jsou způsobená podrážděním konosprejem – v takovém případě je nutno léčbu přerušit a nahradit jiným způsobem aplikace konopí.
Praktická poznámka k bezpečnosti a efektivitě práce
Extrakci i vaření za přítomnosti rozpouštědel je třeba provádět v dobře větrané místnosti či venku a za zvýšených bezpečnostních opatření. Pokud se používá rýžovar či podobné zařízení, měl by se na nádobu s odpařujícím se rozpouštědlem namířit ventilátor, který sfoukne páry pryč, aby nezkondenzovaly a nezatekly k topnému tělesu, protože by mohlo dojít k výbuchu.
V zimním období je během přípravy důležité udržovat teploty extrakčního činidla při extrakci mezi 15 a 20 stupni, nebo se účinné látky dobře nevytáhnou (vyplatí se dát rozpouštědlo předem vytemperovat při pokojové teplotě).
Suroviny:
100 gramů dosušeného nadrceného konopí – palice nejlepší kvality
2-3 litry rozpouštědla (může být i více, záleží na síle sušiny, nejvíc se osvědčil lékařský benzín)
práškové aktivní uhlí – 4 g na litr výluhu
1 litr destilované nebo demineralizované vody
100-300 ml propylenglykolu (PPG) – množství propylenglykolu závisí na vydatnosti konopí – u středně silného konopí (5-8%) se používá 1 ml PPG na 1 g palic, u silných odrůd se zvýší na 2-3 ml.
100-300 ml čistého alkoholu (60%) na přípravu konospreje
Vybavení:
plechový pekáč vyložený kartónem
hrubé síto a jemnější síto na těstoviny
skleněná dělicí nálevka 2 l
nálevka a filtrační papíry (na čištění výluhu může být filtr na kávu)
rýžovar – stačí běžný rýžovar s kovovým obalem
ventilátor
elektrický vařič s jemnou regulací
teploměr
nerezová nádobka – 1 l nerez kastrol
skleněná tyčinka na míchání
papírové utěrky
rozprašovač s 10 ml lahvičkou z temného skla s jemností střiku 100 střiků/10 ml
Postup:
1) Dekarboxylace a dosušení konopí
Je-li konopí již dostatečně odkyselené, stačí je 10 minut dosušit při 100 stupních v troubě, jinak předem dekarboxylovat.
Dosušení palic konopí
2) Rozdrcení a prosetí
Dosušené konopí se rozdrtí a proseje na jemný prášek.
Drcení a prosévání konopí
Hrubá drť z palic konopí
Jemná drť z palic konopí
3) Louhování perkolací
Nadrcený materiál se postupně nasype a zalije rozpouštědlem ve velké rozdělovací nálevce konického tvaru s filtrem ze zmuchlaného papírového ubrousku a nechá se 4 minuty namáčet. Po této době se za současného přilévání rozpouštědla pomalu vypouští extrahovaný roztok až jej čisté rozpouštědlo zcela vytlačí. Pro určení, jestli je třeba dále přilévat rozpouštědlo, se použije hmatová metoda.
Perkolace – příprava výluhu z konopí v rozpouštědle
Hmatová metoda:
Pro určení, jestli je třeba dále přilévat rozpouštědlo, používám hmatovou metodu. Namočím palec a ukazováček do vytékajícího rozpouštědla, vyfoukám je a zkusím jestli prsty lepí. Když se prsty přestanou lepit, znamená to, že v louhovaném materiálu už nejsou přítomné účinné látky, a přestaneme tedy přilévat rozpouštědlo. Potřebné množství rozpouštědla je přímo závislé na potenci extrahovaného materiálu a dalších faktorech, takže se může případ od případu velmi lišit!
Perkolace s hmatovou zkouškou nasycenosti rozpouštědla
4) Filtrace přes aktivní uhlí – odstranění chlorofylu
Ve výluhu rozmícháme aktivní uhlí a necháme je za občasného zamíchání 30 minut bobtnat. Výluh s aktivním uhlím přefiltrujeme přes filtrační papír nebo papírový kávový filtr. Odstranila jsem tak barvivo chlorofyl (cca 30%), které je přítomné jen v léčebně bezvýznamné koncentraci, ale podléhá tepelné degradaci a znečišťuje výtažek.
30 minutové bobtnání aktivního uhlí za občasného promícháníFiltrace aktivního uhlí
5) Odpařování v rýžovaru s PPG a vodou
Do rýžovaru nalijeme propylenglykol, přidáme pročištěný výluh a stejné množství vody a přivedeme k varu. Případný zbytek výluhu postupně doléváme za stálého míchání. Dokud se nevyvaří všechen benzín větráme a dodržujeme přísná bezpečnostní opatření. Za občasného míchání vaříme až do zredukování objemu na půl litru. Na hladině se během varu vytvoří hutná mastná oka – rozpuštěné vosky obsažené v extraktu.
Vaření v rýžovaruVosky plovoucí na hladině
6) Chlazení
Vyjmeme nádobu z rýžovaru, necháme vychladnout a dáme na hodinu do chladu (lednice), aby ztuhly vosky a mohly se oddělit filtrací.
7) Filtrace vosků
Vodní roztok výtažku přefiltrujeme přes co nejrychlejší filtrační papír – vzhledem k vysoké viskozitě PPG může tato operace trvat mnoho hodin, často celou noc. Vosky usazené v nádobě rýžovaru opatrně rozpustíme v trošce konopného nebo olivového oleje a můžeme je přidat při výrobě masti nebo krému jako hodnotné obohacení, protože obsahují zachycené léčivé látky.
Filtrace vosků
8) Odpařování vody a dekarboxylace
Přefiltrovaný roztok dáme v nerez kastrolku na elektrický vařič, nastavíme teplotu na 60-70 stupňů a odpařujeme, až se dostaneme na původní objem PPG minus 10%. Odpařovaný roztok změní během zahřívání zabarvení z mléčného na čiré s lehkým barevným nádechem (obvykle různé odstíny žluté a oranžové barvy podle obsažených látek). Pak roztok doplníme na původní objem použitého propylenglykolu a ochutnáme. Pokud má palčivou chuť, není ještě dostatečně dekarboxylovaný – nalijeme tedy výtažek do menší lahvičky, kterou postavíme do vroucí vodní lázně a zahříváme v ní půl hodiny. Poté provedeme další zkoušku stupně dekarboxylace a pokud je potřeba, ještě dál zahříváme.
Odpařování vody z konopného výtažku v propylenglykolu
U venkovního konopí je během prvních 6-8 měsíců od sklizně lépe dekarboxylovat před extrakcí (např. 2 hodiny při 70 stupních v tenké vrstvě na pekáči vyloženém kartonem a v horkovzdušné el. troubě), protože později při odpařování vody z PPG se příliš bouřlivě uvolňuje CO2 a dochází ke strhávání výtažku párou a tím i značným ztrátám. Přišla jsem ale na jednoduchý a levný způsob, jak ztráty tohoto typu výrazně omezit – odpařovat vodu přes papírovou utěrku volně položenou na nádobě.
Omezení ztrát při odpařování vody z výtažku
9) Příprava konospreje
Hotový tekutý výtažek rozředíme půl napůl čistým alkoholem, nalijeme do lahvičky rozprašovače s jemností střiku minimálně 100 dávek na 10 ml a protřepeme.
10) Skladování
Tekutý výtažek skladujeme v lednici v nádobě z tmavého skla, kde vydrží účinný až jeden rok. Rozmíchaný výtažek v 10 ml rozprašovači z temného skla můžeme uchovávat při pokojové teplotě.
Hodnocení postupu přípravy profesorem Hanušem
Objevitel prvního endokanabinoidu anandamidu a světově známý vědec českého původu doc. RNDr. Lumír Ondřej Hanuš DrSc., Dr.h.c. shledal můj postup přípravy Konospreje odborný a fundovaný. Napsal mi také: „Jinak Vase nová pozorování spojená s cukrovkou jsou bájecná. Proste kam se hrabou na „babu korenárku“ vedci! Smekám a hluboce se klaním!“
Sprej se aplikuje pod jazyk a zabírá mezi 3-15 minutami. Zpočátku, než se vyvine tolerance, účinkuje slabě psychoaktivně cca 4 hodiny, avšak terapeuticky mnohem déle, obvykle dvojnásobek této doby – a jeho nástup a účinky výrazně neovlivňuje stav naplnění žaludku. Vrchol účinkování v organismu nastane po 2 hodinách od podání. Rychlost nástupu účinků by měla vyhovovat i astmatikům, pokud včas aplikují a nenechají záchvat rozvinout. Účinek je velmi rozdílný ve srovnání s tuhým odparkem ze stejného materiálu – po konospreji nejsou tak těžké psychické stavy či únava a odpadají problémy s jeho trávením. Velkou výhodou konospreje je také jemné dávkování kanabinoidů, které vyhovuje i nejcitlivějším pacientům. Hladina THC v krvi po aplikaci výtažku pod jazyk rychle vytvoří dlouhotrvající plató nižší koncentrace, zatímco po inhalaci dojde k prudkému nárůstu a poklesu během pár hodin. Obvyklá denní dávka konospreje je 6-20 střiků při léčbě rakoviny, u ostatních pacientů to bývá 2-10 střiků.
Konosprej je třeba začít používat velmi opatrně, nejprve 1-2 střiky večer a po 2 dnech postupně přidávat a případně při vyšším počtu střiků dávku rozložit během dne. Během týdne se vyvine tolerance na psychoaktivní účinek, a potom by pacient neměl mít žádné problémy se zvládáním běžné práce. Britští pacienti užívající Sativex mohou i běžně řídit auto a u konospreje by to mělo být podobné, pokud by naše zákony byly rozumné.
Samozřejmě, že konosprej bude mít jen takové účinky, jaké má konopí použité pro jeho přípravu. Je vyzkoušený jako velmi účinný způsob aplikace u neurodegenerativních onemocnění, např. roztroušená skleróza, ALS – Lou Gehrigova choroba a u autoimunitních nemocí jako astma, Crohnova nemoc, revmatoidní artritida, cukrovka nebo lupenka, a je vhodný i pro léčbu zeleného zákalu. Výhodný je především u pacientů, kteří nesnášejí psychoaktivní účinky konopí nebo jsou na ně přecitlivělí, a u těch, kteří si konopím léčí více nemocí najednou. Může se použít i pro léčbu rakoviny, ale je nutno jej doplnit vaporizací či dalšími přípravky z konopí, např. čípky nebo konopnými koláčky či čokoládou, aby se účinné látky dostaly co nejblíže k ohnisku choroby.
Pokud je konosprej vyrobený z konopí s účinkem na cukrovku, účinně reguluje hladinu krevního cukru. Denní dávku konospreje je třeba rovnoměrně rozložit a stříkat si pod jazyk 10-15 minut před hlavním jídlem. Výsledek je, že hladina cukru se pak drží v rozmezí 2-3 jednotek po celý den. Zároveň může po déletrvající léčbě dojít i ke snížení hodnot cukru v krvi a zlepšení průběhu nemoci. Konosprej se osvědčil při léčbě cukrovky obou typů, protože konopí zlepšuje jednak funkci slinivky a tím i produkci inzulínu, a také o téměř pětinu zlepšuje citlivost organismu na něj. U lidí s náběhem na cukrovku II. typu, kteří již mají častější výskyt vyšší hladiny cukru, se může podáváním konopí tento problém vyřešit a předejít tak propuknutí nemoci.
Zvýšení biodostupnosti = snížení spotřeby konopí
Tímto způsobem aplikace nedochází k tzv. first pass effect, kdy se účinná látka dostane do zažívacího ústrojí a v játrech projde metabolickými změnami, což silně zpomalí nástup jejího působení a pozmění její účinky.
Aplikace pod jazyk má tedy výrazný účinek na tzv. biodostupnost léku, tzn. co si z něj tělo vezme a využije pro léčbu (např. u injekční aplikace bývá biodostupnost 100%). U nepročištěného výtažku-odparku (Fénixových slz) se biodostupnost odhaduje na 5-20%, zatímco u Konospreje bude podobná jako u Sativexu nebo při vaporizaci, čili 80%.
KONOSPREJ A LÉČBA CUKROVKY II. TYPU
Konosprej také účinně reguluje hladinu krevního cukru u cukrovky – u diabetes mellitus II. – dnes endemicky se šířícího v naší populaci, především staršího věku. Mám tuto nepříjemnou nemoc s nebezpečnými až fatálními následky, kterou mé soudní tahanice a stres ze stíhání nebezpečně destabilizovaly, takže v posledních 4 letech mi hladina cukru kolísala mezi 10-18 jednotkami (mmol/l), s výkyvy až k 27 jednotkám, což už je životu nebezpečné.
Nepomáhalo mi už držení diety, otékaly mi nohy do sloních rozměrů, chytaly mne do nich často křeče, bylo mi neustále špatně, byla jsem unavená, skleslá a nespala jsem pořádně kvůli častému močení. Ale nejen to – cukr v krvi ještě víc zhoršoval moji hlubokožilní trombózu, bolely mne klouby a zápěstí, slábl a mlžil se mi zrak, prostě i nehledě na stíhání a nekonečné běhání po soudech byl to život pod psa s výhledem na dožití sotva 10 let.
Teprve v létě 2009 po nasazení prvního konopného výtažku v podobě Fénixových slz se hodnoty cukru v krvi začaly stabilizovat a snižovat a tehdy jsem se začala i celkově cítit lépe. Ale opravdu výrazné zlepšení mého zdravotního stavu nastalo teprve tehdy, když jsem začala používat tento nový výtažek ve spreji a aplikovat ho ráno a večer před jídlem.
Nyní jsem zjistila, že pokud si denní dávku výtažku rovnoměrně rozložím tak, že si 2x stříknu pod jazyk 10-15 minut před každým jídlem (4 jídla denně) a před spaním – celkem 1 ml. Dávka 10 ml Konospreje mi tak vydrží na 10 dní. Po několikaměsíčním užívání již mám na psychoaktivní účinky Konospreje vyvinutou toleranci, takže je už prakticky vůbec nepociťuji a nijak mi nebrání v normálním fungování.
V posledních 3 týdnech jsem experimentovala a pravidelně si měřila hladinu cukru v krvi – výsledek je prostě neuvěřitelný, hladina cukru se drží v rozmezí 2-3 jednotek po celý den. A to nedržím žádnou přísnou dietu, dopřávám si běžně smetanu do kávy, sladké koláče, domácí vajíčka na špeku apod.
Zpracovala jsem výsledky do případové studie – Působení konopného výtažku na cukrovku II. typu. Konosprej – konopný výtažek v propylenglykolu zředěný alkoholem v poměru 1:1 byl aplikován 15 minut před každým jídlem v dávce 1 ml/denně. Takový výzkum by již mohl lékařům napovědět, jak strukturovat vědeckou studii, která by se zabývala tímto účinkem kanabinoidů, známým již z nedávných výzkumů v USA s vaporizací konopí diabetiky.
KONOSPREJ VERSUS SATIVEX
Sativex se prodává v 10 ml lahvičce, která vydá přibližně 90 dávek spreje. Má přímo absurdní cenu 125 liber šterlinků (3500-4000 Kč), takže měsíční léčba v průměru vychází na 10000 Kč. Rovněž Sativexu vyčítám, že jeho výrobci pojali léčbu konopím technokratickým způsobem a „sestavili“ jej z výtažků získaných z kultivarů vyšlechtěných na co nejvyšší výnos hlavních kanabinoidů – delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC) a kanabidiolu (CBD).
Domnívám se, že správný princip léčby konopím by měl být podobný tomu, jaký používají v Izraeli ve sklenících státního konopného léčebného programu (spolupracuje s nimi i tým Prof. Raphaela Mechoulama, v němž je profesor Lumír O. Hanuš). Tam umějí vyšlechtit rostliny konopí vyhovující specifickým požadavkům léčby určitých skupin nemocí. Tamní šlechtitelé jsou dokonce schopni vyhovět i individuálním potřebám obtížně léčitelných pacientů a vyšlechtit pro ně matky, ze kterých se pak odebírají řízky na pěstování léčivek na míru.
Z takových rostlin by se měl vyrábět i lék jako Sativex. Pro většinu pacientů by stačilo jen několik základních druhů, které by se vyráběly standardně, zatímco pro speciální případy by se mohla zřídit speciální pracoviště, kde by se šlechtily a testovaly různé kultivary konopí ve spolupráci s těmito pacienty. Pomohlo by to nejen nemocným lidem, ale i vědeckému výzkumu a našla by se tak zajímavá a dobře placená práce pro šikovné growery, kteří by se mohli věnovat svému koníčku v bezpečí a bez obav z policejního zásahu.
Podle oznámení výrobce Sativexu se však společnost rozhodla výše zmíněný nedostatek napravit a začala šlechtit nové odrůdy vhodné pro léčbu různých typů nemocí včetně cukrovky, takže se zdá, že jsem na správné cestě.
KONOSPREJ versus FÉNIXOVY SLZY
Podle dosavadní zkušenosti s léčbou vlastní a u více dalších osob, mohu již opatrně odhadnout účinnost konospreje a porovnat ji s léčebnou účinností klasického výtažku ve formě odparku alias Fénixových slz. Upozorňuji, že níže zmíněná úspora konopí není vhodná při léčbě rakoviny, kdy jsou potřeba velmi silné dávky kanabinoidů. Týká se především léčby neurodegenerativních a autoimunitních nemocí u lidí, kteří nesnesou vyšší dávky THC, protože umožňuje velmi jemné dávkování.
Z použitého množství konopí jsem dříve běžně získávala 15 g odparku, který jsem užívala v dávce 0,2 g denně. Celkem jsem ze 100 g konopného květenství obvykle připravila 75 denních dávek, které mi vystačily na 2,5 měsíce.
Ze 100 gramů stejného konopí jsem novou metodou vyrobila 280 ml konospreje, což při mém způsobu užívání představuje léčbu na 9 měsíců.
Pouhých 10 ml konospreje obsahuje mých 10 denních dávek odpovídajících 2 gramům Fénixových slz. V přepočtu jsem tedy s 10 ml Konospreje dosáhla podobný léčebný účinek jako s 2 gramy odparku.
Pro přípravu 10 ml konospreje však stačilo 3,5 g konopí, zatímco na výrobu 2 g klasického výtažku podle metody Ricka Simpsona jsem obvykle spotřebovala 13 g pročištěných a vysušených konopných palic, čili zhruba 4x tolik.
S novou metodou přípravy výtažku jsem tedy odhadem dosáhla vyšší účinnosti v léčbě než s použitím Fénixových slz vyrobených ze stejného množství konopí. Můj odhad je možná ještě příliš pesimistický, protože ve skutečnosti došlo k výraznému zlepšení léčebného působení u tekutého výtažku ve srovnání s odparkem.
Vysvětlení tohoto radikálního zvýšení účinnosti výtažku a významného snížení spotřeby konopí potřebného pro léčbu spočívá jednak ve vysoké čistotě výtažku v konospreji, která zvyšuje jeho účinnost, neboť jak známo, čisté látky neobtížené balastem v organismu účinněji působí.
Druhý, neméně důležitý důvod, je použití parenterální (mimostřevní) cesty při aplikaci Konospreje a vyhnutí se nežádoucímu first-pass efektu tím, že přípravek se nedostane do trávicího traktu v žádném významnějším množství. Konosprej se rychle vstřebá přes ústní sliznice do krevního oběhu a vydá se rovnou cestou ke kanabinoidním receptorům v mozku, aniž by se „zasekl“ v trávicím ústrojí. Navíc tak nedojde ke značným ztrátám účinných látek ve střevech ani k jejich vyloučení výkaly jako u Fénixových slz.
TEPLOTY PŘI DEKARBOXYLACI KONOPÍ – farmacie versus bylinkářství
Při farmaceutickém zpracování konopí je hlavním cílem získat THC a CBD co nejlevněji, takže se používají velmi vysoké teploty během krátké doby, které však zničí ostatní účinné látky s nižším bodem rozkladu. Je to technokratický přístup, který není vhodný v bylinkářství.
Obecně platí, že při šetrnější dekarboxylaci pro bylinkářské účely se používají teploty u sušiny do 100 stupňů, u výtažků do 110 stupňů, ale ani tak se nezabrání určitému stupni tepelného rozkladu THC na nežádoucí CBN. Doporučuje se, aby konopí pro léčbu přirozeně dekarboxylovalo jeden rok. Jako rozumný kompromis vidím vícedenní dekarboxylaci při nižších teplotách v sušárně na ovoce či podobném zařízení.
Dvoustupňová dekarboxylace v elektrické troubě
U venkovního konopí je během prvních 3-6 měsíců od sklizně lepší před chemickou extrakcí předem dekarboxylovat, protože později se při jeho zpracování příliš bouřlivě uvolňuje CO2 a dochází ke strhávání výtažku párou a tím i značným ztrátám. Palice rozložíme v tenké vrstvě na plechu vyloženém kartonem a 15 minut zahříváme při 105 stupních v horkovzdušné el. troubě. Pak necháme pomalu vychladnout a zahříváme další 1-2 hodiny (podle stáří sušiny) při 70 stupních. Místo trouby je možné použít sušičku na ovoce. Tento postup také provádíme, pokud je konopí určeno na spotřebu bez další tepelné úpravy, jako například v podobě prášku sypaného do jídla.
Studie Cannabis and Cannabis Extracts: Greater Than the Sum of Their Parts? McPartland, Russo (anglicky)
http://www.omma1998.org/McPartland-Russo-JCANT%201(3-4)-2001.pdf
Připravte si velmi chutné čokoládové bonbóny z té části rostliny konopí, která obvykle nemívá příliš časté využití – ze stonků. Nesmějí to však být jen tak ledajaké stonky, ale nejlépe se takto uplatní drobné větvičky z paliček, na nichž ulpěla konopná pryskyřice. Použité listy vyberte menší, nejlépe ty, které rostou přímo pod palicemi.
Přísady
250 g ztuženého tuku, hrst jemných stonků, velká hrst listů, 50 g práškového kakaa, 4 tabulky čokolády na vaření (à 100 g), špetka mentolu nebo 10 kapek oleje ze sibiřské jedle či jiné esence podle chuti, půl lžičky skořice
Postup
Rozpusťte tuk na pánvi a nejdříve v něm 10 minut smažte stonky. Pak je opatrně vyberte a vhoďte rozdrcené listy, které je třeba smažit dalších 10 minut. Pak tuk přeceďte přes kus plátna, listy pořádně vymačkejte lžící, aby se v nich zachytilo co nejméně tuku. Stonky a listy nevyhazujte – mohou se 1-2 hodiny povařit v mléce a získáte tak konopné mléko – bhang. Přecezený tuk nalijte do menšího kastrolku a ve vodní lázni (větší kastrol s vařící vodou) do něj nalámejte čokoládu a přidejte další přísady – vše se za častého míchání prohřeje, až je směs horká. Může se pak nalít na plochý talíř a nechat ztuhnout, nebo se rozlije do různých formiček (třeba na kostky na led nebo na vánoční cukroví) a po ztuhnutí máte skvělé čokoládové bonbóny. Zvlášť rafinované jsou v kombinaci s jedlovým olejem, ale každý si může příchuť zcela originálně přizpůsobit podle svého – nechte pracovat fantazii. Jen dejte pozor na přílišné mlsání – doporučená dávka sice záleží na síle použitého materiálu, ale obvykle by se nemělo sníst víc než 2-4 najednou!
Historie zaznamenala ještě jeden dnes již téměř zapomenutý pokus o průmyslové využití konopí, který je spojen s významným jménem rozvoje automobilového průmyslu, a to se samotným Henry Fordem. Málokdo ví, že zapalovací cívky v jeho modelu Fordu T z roku 1915 byly vyrobené z rostlinného plastu s obsahem konopného vlákna. V pozdějších letech pak dokonce představil prototyp automobilu, který byl až na nosný rám vyrobený z rostlinných umělých hmot a poháněný rostlinným palivem s příměsí konopného oleje.
